V nedělním dopoledni se do Pomezí nad Ohří po dlouhých osmdesáti letech symbolicky vrátil Kombinovaný oddíl. Tato málo známá, avšak o to významnější epizoda z konce druhé světové války připomněla návrat československých vojáků ze západní fronty zpět do osvobozené vlasti. Projekt „Kombinovaný oddíl 1945“ zrekonstruoval jejich historickou pouť za účasti členů vojenských historických klubů v dobových uniformách a s ikonickými transportéry Bren Carrier.
U příležitosti této pietní akce jsme oslovili jednoho z hlavních organizátorů, pana Radko Mandu, který se s námi podělil o pozadí celé události.
Pane Mando, mohl byste nám prosím přiblížit, co se zde dnes děje?“ zeptali jsme se.
S patrnou hrdostí v hlase Radko Manda vysvětlil: „Naše sdružení vojenských historických klubů, které si říká „Benešovi muži“, tady dnes předvádí rekonstrukci cesty Kombinovaného oddílu. Byla to speciální jednotka, vyčleněná z naší Československé samostatné obrněné brigády, která na konci války obléhala francouzský přístav Dunkeque. Jejich příjezd do republiky byl tehdy velmi symbolickým gestem. Generál Liška, velitel brigády, se dohodl s generálem Montgomerym, aby tato jednotka mohla co nejdříve dorazit do vlasti, protože u Dankirku (česká varianta vyberte si) stále zuřivě bojovali Němci a nechtěli se vzdát.“
Organizátor s nadšením pokračoval: „Tito stateční muži nasedli do techniky, konkrétně do tří Bren Carrierů a ostatních vozidel a motocyklů, které tu dnes také máme, a vydali se na pětidenní cestu rozbombardovanou Evropou. Prvního května 1945 pak právě zde, na Pomezí, překročili hranice. Byl to pro ně nesmírně emotivní moment. Vztyčili vlajku, zazpívali hymnu a po šesti dlouhých letech exilu byli konečně doma.
Vzpomínky na podobný pietní akt, který se uskutečnil na Pomezí se panu Mandovi vybavily: „Poprvé jsme tuto událost připomínali před pětadvaceti lety. Tehdy zde s námi byli ještě američtí veteráni, kteří bojovali v Chebu. Celou akci organizoval pan Vladimír Hlavatý, chebský občan a úžasný veterán od Tobruku. Pamatuji si, jak v 83 letech pronesl na náměstí vojensky rázný, emotivní a projev. Tehdy nás tu bylo jen několik málo nadšenců vojenské historické techniky a velmi málo z místních. Dnes jsem nesmírně rád, že se nás tu sešlo na čtyřicet v dobových uniformách a s historickou technikou. Jsme tu jako společenství vojensko-historických klubů a těšíme se, že si tento významný okamžik připomeneme a vzdáme hold hrdinství našich západních vojáků. Mnozí z nich byli po válce nespravedlivě opomíjeni, někteří skončili ve vězení, jiní v emigraci a zemřeli téměř v zapomnění. I proto je pro nás tato připomínka tak důležitá.“
Následně jsme se zeptali na unikátní techniku, která byla na místě k vidění: „Můžete nám představit nějakou speciální techniku, kterou jste dnes přivezli?“
Radko Manda ukázal na pásová vozidla: „Rozhodně dominantní jsou tady ty tři Bren Carriery. V brigádě jich bylo zhruba pětačtyřicet a právě tři z nich byly vyčleněny pro Kombinovaný oddíl. Jsou zde opět poprvé ve správném počtu po osmdesáti letech! V Chebu, jsme s nimi včera přesně podle dobových fotografií projížděli kolem Špalíčku a udělali malou ukázku na náměstí. Bylo to moc hezké a doufám, že něco podobného předvedeme i tady. Dále tu máme malé nákladní automobily Bedford a Chevrolet, za kterými stojí kluci z Plzně a Horažďovic a White Scout Car ze Zdic. A takovou raritou, která má dnes premiéru, je cisterna na vodu, kterou táhneme za jedním z Bedfordů. Musím říci, že včera v táboře vzbuzovala větší pozornost než malé Bren Carriery! Je to taková roztomilá praktická hračka. Když chcete tábořit, musíte mít vodu. A ti hoši si tenkrát s sebou též vezli vodu v cisterně“
Zajímalo nás také, kolik nadšenců se na této historické rekonstrukci podílí: „Kolik členů má vaše sdružení?“
„V rámci našeho širšího uskupení vojensko-historických klubů, které se věnují historii Československé obrněné brigády a západního odboje, je dnes velká řada spolupracujích klubů,“ odpověděl pan Manda. „Dnes je nás tu z celé republiky odhadem čtyřicet mužů a také žen v uniformách. Jsou tu kluci z KVH Erika Brno, „Tesaříci“ z Třebíče, Klub historické a vojenské techniky v AČR z Kyšic, Polní Četnictvo z Horažďovic, Commando X a další lidé z Československé obce legionářské Nejvzdálenější účastník přijel až z Ostravy.“ Právě díky Československé obci legionářské a podpoře Ministerstva obrany jsme, mohli uskutečnit tuto akci „Kombinovaný oddíl 1945“ v tomto rozsahu.
Celá akce v Pomezí nad Ohří tak nebyla jen ukázkou historické techniky a dobových uniforem, ale především silnou připomínkou odvahy, odhodlání a touhy po svobodě československých vojáků, kteří se po dlouhých letech exilu konečně dočkali návratu domů. Jejich příběh, i po osmdesáti letech, stále rezonuje a připomíná nám důležitost historické paměti.
„Jsme nesmírně rádi, že se tato krásná a důležitá akce uskutečnila. Je pro nás velkou ctí, že jsme mohli být aktéry takto autentické připomínky návratu Kombinovaného oddílu. Mnozí z našich obyvatel, a věřím, že i návštěvníků, se dnes dozvěděli o této málo známé, ale přitom zásadní historické události. Vidět ty dobové uniformy a historickou techniku, bylo velmi působivé a pomohlo nám lépe si představit, jak emotivní musel být pro tyto vojáky onen první dotyk s osvobozenou vlastí,“ uvedla za obec Pomezí nad Ohří Iveta Levová.
Na závěr chci dodat, že jsem byl velmi překvapen a zároveň poctěn, že se zde s námi akce zúčastnili praneteř a prasynovec pplk Sítka, který bohužel skončil v emigraci, tak jako mnozí, kteří se nehodili do výkladu dějin, který byl „nalajnován“ z východu,“ doplnil Radko Manda.