Bismarckova rozhledna v německém Markneukirchenu nabízí úchvatný výhled do širokého okolí. Tato dominanta města, nacházející se v nadmořské výšce 773 metrů, je ideálním místem pro obdivování krás širokého okolí.
Jedná se o nejstarší Bismarckovo věž v Sasku, a nachází se na Horním Kopci v Markneukirchenu. Byla postavena v roce 1900 a nyní jej lze denně navštívit jako vyhlídkovou věž. Je vysoká 14 metrů a nahoru vede 58 schodů. Hned za vchodovými dveřmi si můžete celou věž rozsvítit se světly s časovým vypínačem. Náklady na výstavbu věže byly získány výhradně z darů a příspěvků členů Vojenského spolku I z Markneukirchenu.
Předsedou spolku byl výrobce hudebních strun Max Paulus, po němž je pojmenován dům „Paulus Schlössel“, kde se muzeum hudebních nástrojů nachází. Sdružení se rozhodlo pro návrh „Götterdämmerung“ od Wilhelma Kreise, který byl později znovu použit pro Kemmlerovu věž v Plavně. Kreisův návrh zvítězil v soutěži německého studentského svazu na návrh Bismarckových věží. Stavbu měl na starosti stavební mistr Seifert z Markneukirchenu. Čtrnáct metrů vysoká věž byla postavena z bavorské žuly ze Smrčin. Původně se na Bismarckově sloupu nacházela ohnivá mísa, která však byla v roce 1938 odstraněna ve prospěch kryté a prosklené vyhlídkové plošiny.
Během druhé světové války sloužila Bismarckova věž v Markneukirchenu k leteckému dohledu. Poté byla opět přístupná až do 50. let 20. století. Vzhledem ke své poloze byla od roku 1959 až do konce 70. let 20. století využívána jako vysílač televizních kanálů, a proto byla veřejnosti opět uzavřena. V roce 1980 byl znovu otevřen pro návštěvníky, ale byl ve velmi špatném stavu. První opravy začaly v roce 1982 a generální rekonstrukce proběhla v roce 1997.
Od té doby je Bismarckova věž opět přístupná návštěvníkům. Krásný výhled na Markneukirchen a horní část Vogtlandu si můžete vychutnat od 9 do 17 hodin.
Fenomén Bismarckových věží se zrodil v Německu. Šlo o památníky, které měly připomínat jednoho z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatele sjednoceného Německa, kancléře Otto von Bismarcka (1815–1898). Nekompromisní přístup k řešení politických problémů Bismarckovi vynesl přezdívku Železný kancléř. Když byl v roce 1890 přinucen z politiky odejít, mezi lidmi se vzedmula obrovská vlna úcty. Kult osobnosti se zvýšil po Bismarckově smrti v roce 1898 a trval desítky let.
Monumentální Bismarckovy věže často měly na vrcholcích věží obří lucerny anebo mísy pro ohniště a fungovaly jako majáky. Ohně se zapalovaly zejména v den výročí Bismarckovy smrti (30. července 1898) a podle původního záměru měly vytvořit ohnivý řetěz napříč celým Německem a dokonce Evropou nebo světem. Pro ohnivý řetězec byla vybaveno příslušnou technologií 167 věží, ovšem kvůli nerovnoměrnému zeměpisnému rozložení byly v síti velké mezery a myšlenka s planoucími liniemi tak nakonec zapadla.
I tak dodnes tyto věže považují psychotronici za magická místa. Podle mnohých mají v sobě pozitivní energii. Jestli je to pravda, musí každý zhodnotit sám. Jedno je jisté, všechny Bismarckovy rozhledny byly postavené podle typického geometrického vzorce. Buď mají trojúhelníkový tvar anebo jsou vyzdobeny znaky germánské mytologie. Někteří lidé se uvnitř rozhleden opravdu cítí velmi dobře. Otázkou je, zda je to hezkým výhledem do okolí anebo neviditelnou energií. Dodnes existují lidé, kteří kult osobnosti Otto von Biscmarcka uctívají, a na vrcholech rozhleden anebo vedle nich zapalují ohně nejen na výročí úmrtí politika, ale také například při letním slunovratu.