Tuto neděli si připomeneme 390. výročí násilného úmrtí jednoho z nejznámějších vojevůdců Třicetileté války, Albrechta z Valdštejna, k němuž došlo v našem městě. Otřesný mord šokoval tehdejší Evropu. Ovšem ještě dříve než si smrt přišla pro sesazeného generalissima císařských vojsk, bylo třeba sprovodit ze světa poslední věrné souputníky donedávna téměř všemocného vévody frýdlantského. Tento násilný akt se odehrál v prostorách našeho hradního paláce, dřívější tradiční pojetí, které mordýřské běsnění situovalo spíše do komnat tzv. Gordonova domu, můžeme dnes již odmítnout.
Ti z vás, kteří si chtějí dramatické události roku 1634 připomenout přímo na místě, nemusí nikterak váhat a mohou v neděli na hrad vyrazit. Areál bude přístupný zdarma od 10:00 do 15:00.
V hlavních rolích chebských protivaldštejnských spiklenců tehdy vystupovali tito muži – podplukovník Trčkova pěšího pluku a zároveň vojenský velitel města Chebu John Gordon, další podplukovník z téže jednotky Walter Leslie a konečně dragounský plukovník Walter Butler, jenž se k Valdštejnovu uskupení, přesunujícímu se z Plzně do Chebu, přidal se svým oddílem nedaleko Stříbra.
A jak to v onom pošmourném únorovém podvečeru Léta Páně 1634 proběhlo? S největší pravděpodobností takto…
Krvavá hostina na chebském hradě
Jako první měli přijít na řadu Valdštenovi poslední spojenci, polní podmaršálek Kristián Illov, generál jezdectva a současně Valdštejnův švagr hrabě Adam Erdman Trčka z Lípy, Trčkův švagr Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Heinrich Niemann, vojenský kancléř vévody frýdlantského. V pozvání na slavnostní banket, jež v areálu chebského hradu pořádal podplukovník John Gordon, nespatřoval ani jeden z výše jmenovaných neblahé znamení. Nic netušíce dorazili všichni čtyři 25. února kolem šesté hodiny odpolední na místo činu. V pošmourném a nevlídném dni se již těšili na bujarou hostinu. Vše z počátku skutečně probíhalo podle jejich optimistických očekávání. Mimořádně bohatá tabule, podpořená navíc potoky piva a vína, se zdála naplnit představu příjemně prožitého večera. O tom, jak moc se mýlili, se Vadštejnovi věrní přesvědčili velice brzy. Aniž to pozvaní tušili, celý hradní komplex byl pevně v rukou Butlerových mužů, veškeré únikové a přístupové cesty byly obsazeny. Mezi sedmou a osmou hodinou podplukovník Leslie potají nařídil vytáhnout padací most a uzamknout hradní bránu. Krátce poté, jak blesk z čistého nebe, vtrhlo do hodovní místnosti první vražedné komando vedené podplukovníkem Butlerova dragounského pluku Geraldinem, který ani na vteřinu nezaváhal a vykřikl smluvenou frázi: „Wer ist gut Kaiserich?“ Gordon, Butler a Leslie vyskočili od prostřeného stolu a odpověděli: „Vivat Ferdinandus! Vivat Ferdinandus!“, načež se v protějších dveřích objevila druhá část netrpělivě čekajících vrahů v čele s rytmistrem Deverouxem, jenž doplnil: „Und das ganze Haus Österreich.“ Gordon, Butler a Leslie střelhbitě tasili kordy a spolu s ostatními se vrhli na naprosto šokované a neozbrojené hosty. Vilém Kinský nestačil zřejmě ani pochopit, co se děje a již se sesul na stůl, zasažen mnoha smrtelnými ranami. Kristián Illov se prodral ke svému kordu, jenž na počátku hostiny, stejně jako jeho tři společníci, pověsil na připravenou zástěnu. Jako šílený kolem sebe sekal a bodal, lehce zranil Leslieho, ale vzápětí podlehl přesile. Také Trčka kladl zoufalý odpor, ač na něj pršela rána za ranou, hrabě stále neklesal. Byl snad nesmrtelný? Vojáci jen těžko skrývali překvapení. Nechápavě na Trčku hleděli. Ten beze zbytku využil momentu překvapení. Vybičován strachem o život se pouze holýma rukama dokázal probít ven z komnaty, sotva popadaje dech, prchal chodbou. Jenom pár kroků ho dělilo od bezpečí. Doklopýtal ke vchodovému portálu. Stráž mu vyšla v ústrety. „Heslo“, tázala se. „Svatý Jakub“, vyhrkl zadýchaný, zkrvavený a na smrt vyděšený hrabě. Omyl! Valdštejnské heslo již neplatilo. „Dům rakouský“, to byla správná odpověď. Pažby mušket srazily Trčku na hrubou podlahu. Velitel stráže se zvědavě sklonil nad omráčenou obětí. A hle! Žádné čáry či zásah vyšší moci. Nesmírně pevný krunýř z pravé losí kůže oddálil nevyhnutelné. Voják se ušklíbl, nadzdvihl provizorní brnění a zasadil fatální ránu. Vražednému běsnění na malou chvilku unikl i poslední z hostů, rytmistr Niemann. Těžce raněný se z posledních sil dovlekl do kuchyně přiléhající k hodovní síni. Pronásledovatelé mu však byli v patách a neznali slitování…
kastelán hradu Cheb Tomáš Dostál