Každým rokem si 5. července připomínáme příchod křesťanských misionářů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Oba soluňští bratři k nám byli posláni v roce 863 císařem Michalem III. z Byzance na žádost velkomoravského knížete Rostislava. Císař Michal III. a konstantinopolský patriarcha Fotios na Velkou Moravu vyslali jedny z nejtalentovanějších mužů, kteří v té době v Byzantské říši žili – byli jazykově i teologicky vzdělaní, zkušení politicky i správně. (Metodějovi byl již v minulosti nabídnut arcibiskupský úřad, který odmítl a stal se „pouze“ představeným kláštera. Cyril byl zase považován za jednoho z nejvzdělanějších mužů Byzantské říše, který měl za sebou řadu úspěšných politicko-zahraničních misí.) Bratři byli v každém směru naprosto ideálními adepty. Měli schopnost rychle se učit, znali celou řadu cizích jazyků, slovanské prostředí jim nebylo cizí – jejich matka byla Slovanka a v Soluni, ze které pocházeli, žila početná slovanská menšina.
Smysl povolání misionářů z Byzance měl pro knížete Rostislava své opodstatnění. Rostislav si uvědomoval, že je třeba vychovat vlastní duchovenstvo, které nebude místní elity a lid latinizovat a rozšiřovat tak vliv konkurenční Francké říše. Cyril a Metoděj vytvořili pro Slovany spisovný jazyk – staroslověnštinu, do které přeložili mimo jiné Písmo svaté a bohoslužebné knihy. Oba bratři začali systematicky vzdělávat nové duchovenstvo z řad místních urozených rodů – tím podporovali vznik místní intelektuální elity. Bohoslužby byly slouženy ve srozumitelném jazyce, veškeré překlady z řečtiny byly vyhotovovány s důrazem nikoliv na přesnost, ale na srozumitelnost. Cyril s Metodějem začali vytvářet ryze místní národní církev, která rozvíjí, nikoliv omezuje místní elity a v tom také spočíval největší úspěch a zásluha obou bratří. Přínosem bylo též zprostředkování krásných východních bohoslužeb plných sborových zpěvů s byzantskými nápěvy. Misie soluňských bratří bohužel netrvala dlouho. Zásluhou franckých duchovních, kteří vnímali působení sv. Cyrila a Metoděje jako ohrožení svého mocenského vlivu, byla po smrti sv. Metoděje za pomoci křivých obvinění a pomluv římským papežem misie zakázána a slovanští duchovní vyhnáni (hrob sv. Cyrila v Římě byl zapomenut, hrob sv. Metoděje byl kvůli papežově kletbě zničen, nástupce sv. Metoděje byl zabit, část duchovenstva prodána do otroctví). Zde se také dostáváme k tomu, proč o sv. Cyrilu a Metodějovi hovoříme jako o apoštolech Slovanů. Žáci sv. Cyrila a Metoděje z Velké Moravy utekli do jiných slovanských zemí a díky tomu se slovanské křesťanství a písemnictví šířilo dále mezi Slovany do Bulharska, Srbska, Chorvatska a později i do Ruska. K odkazu sv. Cyrila a Metoděje se ve 20. letech 20. století přihlásila česká pravoslavná církev, která po jejich vzoru začala sloužit v češtině, tj. národním jazyce, zpívané bohoslužby podle východního ritu. Na působení sv. Cyrila a Metoděje dnes upomíná archeologické naleziště v Mikulčicích, které je nejrozsáhlejším nalezištěm velkomoravských památek v České republice. Pravoslavná církev zde každoročně na svátek sv. Cyrila a Metoděje na odkrytých základech původního velkomoravského chrámu slouží sv. liturgii. Na 1150. výročí příchodu sv. soluňských bratří na Velkou Moravu v roce 2013 zde sloužil i konstantinopolský patriarcha Bartoloměj – nástupce patriarchy Fotia, který k nám v roce 863 sv. Cyrila a Metoděje vyslal.
Metoděj Vít Kout