Konec války vtrhl na Chebsko s brutalitou sobě vlastní. Již dlouhé měsíce před samým koncem začaly pravidelně zdobit nebe nad Chebem kondenzační čáry prolétávajících spojeneckých bombardérů a lidé museli přivyknout vyhlašování a odvolávání protileteckých poplachů, které se postupem času stalo stále častějším. Často nad městem a především železniční tratí zakroužil americký hloubkař, či dva, pátrající po vojenských transportech, nebo alespoň samotných lokomotivách. Proto se také těmto osamělým lovcům začalo říkat „kotláři“, po celé Evropě za sebou zanechali stovky rozstřílených parních kotlů lokomotiv.
Jako předzvěst leteckých útoků přelétá 5. března 1945 věž kostela v Hranicích u Aše hořící čtyřmotorový bombardér britského královského letectva Avro Lancaster. V troskách tohoto stroje, vracejícího se z bombardování saského Chemnitz zahynulo ve 22:28 šest britských letců a jeden Novozélanďan.
Nálety na samotný Cheb na sebe nenechaly dlouho čekat. 25. březen a 8. duben znamenal pro město přímý dotek inferna. Zvláště 8. dubna, kdy byla při bombardování strategicky důležitého chebského nádraží a nedaleko ležícího letiště a leteckých dílen Flugzeugwerk Eger GmbH zničena americkými létajícími pevnostmi B-17 téměř třetina města. Počet obětí dosáhl k osmi stovkám.
- dubna byl patrolujícími kotláři vyčenichán v Hazlově vlak s maďarskými studenty a profesory Technické univerzity v Budapešti, kteří byli nasazení na práci v Říši. Pro americké hloubkaře to však byl jen další transport uniformovaných složek hroutícího se Německa a proto zaútočili. Kromě rozstřílené lokomotivy tento omyl odneslo životem 36 lidí, kteří byli následně pohřbeni na hazlovském a také ašském hřbitově.
Před postupujícími americkými jednotkami se snaží někteří Němci skrýt své mnohdy brutální válečné aktivity, a tak stejně jako dochází k vyklízení některých koncentračních, pracovních a likvidačních táborů, vydává se 13. dubna pod rouškou tmy z tábora v Helmbrechtsu, nedaleko bavorského Hofu, směrem k předmnichovským hranicím ČSR, průvod několika stovek židovských i nežidovských vězeňkyň. V obci Nové domy u Aše překračují hranici, směřují dále kolem Aše, Hazlova a Františkových Lázní do Svatavy u Sokolova, kde zanechávají nežidovskou část vězeňkyň. Židovky pokračují dál, bez udání cíle. Jejich strastiplná pouť skončí v jihočeských Volarech. Krátce po válce bude i v našem okrese exhumováno mnoho těl žen, které zemřely vysílením, nebo byly jejich strážci ubity k smrti.
Dělostřelba amerických děl je slyšet blíž a blíž. Příchod prvních amerických vojáků se dá čekat každým dnem. Přípravy k obraně strategických bodů finišují. První noha amerického vojáka překročí hranici ČSR 18. dubna 1945 v 9:55 poblíž dnes již neexistující obce Kaiserhammer nedaleko Hranic u Aše. Jedná se o průzkumnou četu 90. pěší divize. Zanedlouho se s několika zajatci vrací zpět. O hodinu později na stejném místě překračují hranici již celé 2 roty za podpory tanků. V odpoledních hodinách obsazují první město okresu – Hranice a zajišťují oblast.
K prvnímu velkému městu Aši se podél státní hranice přesouvají dragouni 2. a 42. jízdní průzkumné eskadrony. Své koně vyměnili od dob divokého západu za lehké tanky a obrněné transportéry. Jejich rychlosti a úderné síly využili 20. dubna, kdy rychlým manévrem z bavorské strany částečně obklíčili Aš, a po několika hodinách tvrdých bojů, ztrátě jednoho tanku a několika mrtvých kolem 18. hodiny město obsadili. Jakou ironií, že zrovna na Hitlerovy narozeniny. Opět následuje zajištění okolí, při kterém vojáci zjistili, že les mezi Aší a Hazlovem je silně zaminovaný. Další postup směrem na Cheb je proto veden opět podél státní hranice po bavorské straně. Na řadu se tentokrát dostávají vojáci 97. pěší divize.
V Chebu se nachází podstatně více německých obránců. Kromě Volkssturmu, hochů z Hitlerjugend, se zde nacházelo mnoho vojáků Wehrmachtu, SS a také Vlasovců a Maďaři z dělostřelecké školy. Okolo letiště bylo zakopáno značné množství děl různých ráží, tanky a těžší techniku však k dispozici neměli. Zásoby ve vojenských skladech ve městě jsou rozdány lidem, co zbude, je zapáleno, aby to nepadlo do rukou nepřítele. Odtud také název městské části „Spáleniště“.
- dubna večer dochází k prvním prudkým přestřelkám mezi obránci u Svatého Kříže a postupující americkou armádou. Následující den vstoupili první jednotky do samotného města. Postupují obezřetně. Dům od domu. I tam dochází k ojedinělým, zato prudkým střetnutím. Boje o město by byly asi dramatičtější, kdyby 26. dubna náhodou nevjel velitel obrany města major Geissler v dnešní Dragounské ulici na svém motocyklu přímo před hlaveň amerického tankového kulometu a kulometčík duchapřítomně nestiskl spoušť. Obránci města se poté stahují do nové obranné linie za město k letišti a starosta Chebu Dr. Janka podepsal odpoledne kapitulaci města. Boje o letiště a několik německých protiútoků ze směru Hroznatov – Podhrad s cílem získat Cheb zpět trvaly ještě několik následujících dní. Padlo téměř 70 amerických vojáků. Vojáci 97. pěší se v Chebu dlouho nezdrží. Ještě 26. dubna večer jsou střídáni kolegy z pověstné „Big red one“, 1. pěší divize, které převzala postup z Chebu na Sokolov a Karlovy Vary. 97. pěší se přesune podél německé hranice na Tachovsko.
- května přijíždí z Dunkerque do Pomezí u Chebu a následně do samotného Chebu příslušníci Československého kombinovaného oddílu. Po slavnostním vztyčení státní vlajky začali s rychlými přípravami na vybudování státní správy v Chebu, strážní službou a pomocí velení 1. pěší divize, pod kterou dočasně spadali. 6. května je pak rozhodnuto o jejich přesunu do Plzně.
Na věčnou památku padlých z 1. pěší divize byl v roce 1947 nedaleko Chebu na tzv. „Ypsilonce“ odhalen desetimetrový pomník. Jsou na nich uvedena jména 639 mužů, kteří padli na cestě od Rýna do Chebu. Deset z nich zemřelo za naši svobodu v samotném městě a jeho okolí.
Pavel Matala,
autor publikace „Před 60 lety“