Děti ze Základní školy Jih Mariánské Lázně se v minulých dnech vydaly na židovský hřbitov. Vyzkoušely si techniku frotáže, aby si odnesly památku na starobylé hebrejské nápisy na náhrobcích, Některé očistily a zkusily si představit, jací lidé jsou zde pohřbeni a jaký život vedli.
Foto: organizátoři akce
Děti tak zakončily celoroční projekt, který jsme s nimi (chebský spolek Happy Monkey) ve spolupráci s jejich učitelkou Ivou Kučerovou během tohoto školního roku v rámci projektu V paměti synagogy realizovali. Projekt, které už více než sedm let realizuje spolek Happy Monkey, připomíná židovské svátky a některé zajímavosti o židovských obyvatelích města, kterých tady bylo před druhou světovou válkou velké množství. Po válce se vrátili z koncentračních táborů jen někteří, a ti většinou emigrovali do Izraele, USA nebo bývalých zemí západní Evropy.
Dlouhodobým cílem projektu je připomenout osudy některých z nich, ale I místa židovských hřbitovů nebo pomníčků ze synagog, na které již místní zapomněli a přitom tvoří malebná zákoutí i turistické cíle. Jen v Karlovarském kraji je těchto míst více než 40 (lze je najít v naší Mapě židovských památek Karlovarského kraje, která je dostupná v infocentrech nebo na webu – včetně podrobnější e-knihy volně ke stažení http://www.happymonkey.cz/v-pameti-synagogy/ – oba projekty jsme realizovali v rámci stejnojmenného projektu V paměti synagogy).
Děti na hřbitově položily na náhrobky kamínky a každý měl nějaké to přáníčko, jak už bývá židovským zvykem, když uctíte mrtvého kamínkem, tedy vzpomínkou, můžete si také něco vy přát. Když své přání (tedy kamínek) podložíte lístkem, nese se rychleji a i vy se dočkáte jeho vyplnění rychleji (anebo také ne:-) ).
„Projekt V paměti synagogy se uskutečnil během již skoro uplynulého školního roku. Děti si prošly místa spjatá s židovskými obyvateli, včetně místa a pomníčku po bývalé synagoze u kolonády a během roku si například vyzkoušeli oslavy židovských svátků. Připravili si sama Sederovou večeři o všech chodech včetně povídání o Hagadě, a tak oslavili ´židovské Velikonoce´ – zvané Pessach,” vypráví Iva Kučerová, učitelka ZŠ Jih Mariánské Lázně.
„Celý projekt odstartoval koncem září, na oslavy svátků Nového Roku (Židé mají právě rok 5777), kdy každé dítě dostalo přímo z Izraele poštou jedno přáníčko od Rayi Trinker, dcery chebského rodáka Karla Löbla (hebrejským jménem Amon Lev). Oficiální ukončení projektu spadá na čtvrtek 29. června 2017,” říká Iva Kučerová.
Foto: organizátoři akce
Vlastně ani nemáte pocit, že jdete na hřbitov. Cestou z Mariánských Lázní do přilehlé Velké Hleďsebe prostě jen odbočíte nebo sejdete z hlavní silnice na vyasfaltovanou lesní cestu, která vás dovede až ke hřbitovu nebo můžete využít celou lesní cestu jako příjemnou procházku – třeba v neděli (Na židovské hřbitovy se totiž nedoporučuje chodit o Šábesu a rušit tak mrtvé ve sváteční den. A Šábes začíná v pátek se setměním slunce a končí o sobotním setmění slunce). Snad všechny židovské hřbitovy v Česku jsou takto příhodně ´schované´ v lesích, uprostřed polí nebo paloučkem či strání za městem.
Historici mi jako důvod pro tato umístění židovských hřbitovů na okrajích měst a obcí většinou uvádějí dobové špatné postavení Židů ve společnosti a nenávist obcí vůči nim a tím pádem jim dávaly pro potřeby pohřbívání ta nejhorší místa. Když pak ale mluvím se Židy, většinou mi na to sice přitakají, ale s humorem sobě vlastním – a Židé milují humor, zvláště pak specificky černý, ale to vlastně asi všichni vědí – kdo by neměl rád židovské anekdoty – jen pragmaticky podotknou, že je to také tím, že právě tyhle pozemky byly nejlevnější a Židé prostě chtěli ušetřit. Někdy mám pocit, že I sami Židé o sobě udržují v povědomí předsudky, které proti nim panovaly a možná někde stále ještě panují (např. Tradičně stále antisemitská Francie apod.).
Reakce dětí (děti si měly vybrat hrob a představit si, jaký byl člověk, jehož náhrobek budou používat pro frotáž nebo tam pak položí kamínek, aby uctily památku toho, kdo je tam pochovaný):
Saša Horník: „Na hřbitově mě nejvíce zaujal hrob doktora Josefa Rožmberka. I když jsme si měli vybrat třeba jen dvě hebrejská písmena na frotáž, tak jsem popsal nakonec celou stránku. Bylo to tam moc zajímavé a byl fajn den. I když pršelo!”
Monika Babáková: „Udělali jsme frotáž, a to tak, že jsme dali na hebrejská písmena na náhrobek papír a obkreslovali jsme je voskovkami, až se nám tam postupně začala objevovat písmenka a znaky. Pak jsme vzali kámen a nějaký lísteček, dali ho na hrob a něco si přáli.”
Kubíčková: „Dnes jsme šli na Židovský hřbitov, což bylo hodně zajímavé, protože sama jsem ani nevěděla, že tu nějaký máme. Tak jsem ráda, že jsem se to dozvěděla a vyzkoušela frotáž a také, že jsme si mohli něco přát, když jsme dali na hroby kamínek. Bylo to moc hezké.”
Jana Frank, zakladatelka projektu V Paměti Synagogy ze spolku Happy Monkey