Dnešek je pro Mariánské Lázně významným datem – přesně před 150 lety byly povýšeny na město. V současné době jde o naše druhé největší lázně, ve kterých vyvěrají čtyři desítky pramenů.
Mariánské Lázně jsou druhými největšími českými lázněmi, přímo ve městě vyvěrá 40 pramenů a v nejbližším okolí téměř stovka. Hlavní lázeňskou promenádou a významnou stavební památkou je pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889. K pitným kúrám jsou zde přivedeny prameny Křížový, Karolinin a Rudolfův. Před kolonádou se velké pozornosti těší zpívající fontána. Nejznámějšími dalšími prameny jsou Ferdinandův, Lesní a Ambrožův.
Významní hosté
S Mariánskými Lázněmi je spojena řada významných jmen. Zavítal sem J. W. Goethe, F. Chopin, R. Wagner, G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., ruský car Mikuláš II., císař František Josef II., E. Beneš nebo třeba také T. G. Masaryk.
Něco z historie
Mariánské Lázně byly vyhlášeny městem 29. května 1865, a to rozhodnutím císaře Františka Josefa I. Nikdy nebyly vesnicí a od počátku měly městský charakter. Léčivou sílu mariánskolázeňských pramenů znali tamní obyvatelé již ve 13. století. Krále Ferdinand I. pak nechal v roce 1528 zkoumat, kolik soli minerálky obsahují. Na systematické zkoumání léčivých účinků si však lidé museli počkat do 18. století. S touto činností je spjato především jméno ordináře tepelského kláštera – Dr. Jana Josefa Nehra. Ten postavavil v roce 1805 u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule.
Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. Na pozemcích tepelského kláštera brzy vznikla osada, nazvaná Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie zavěšeného u Křížového pramene. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach tohoto nového místa – za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera zde zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí vytvořili mezi lety 1817 – 1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes.
Zlatý věk Mariánských Lázní mezi lety 1870 – 1914 dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky. V roce 1872 město získalo železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň a roku 1898 s Karlovými Vary.
V době 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po jejím konci dochází k dalšímu rozvoji, kdy vznikají první sídliště a rekreační komplexy.