Přišel o část svého zisku. Přesto ho neopouští dobrá nálada. Řeč je o tanečním mistrovi Vladimíru Hánovi z Chebu. Ten v době koronaviru žije, jako by byl v karanténě, protože nemůže dělat svojí práci. I tak se ale nenudí a manželce pomáhá například s výrobou roušek.
Foto: VID
Kolik akcí jste musel kvůli koronaviru zrušit?
Byly celkem čtyři důležité soutěže. Nejvíce mě mrzí, že se nebude konat ani celorepubliková soutěž tanečních formací. Na tu se každoročně těšilo hodně lidí a hlavně dětí z celé České republiky. Přišel jsem tak i část svého výdělku v řádu desetitisíců. Což je dost peněz, ale máme se ženou nějakou rezervu, takže hlady určitě neumřeme.
Jak v době krize trávíte volný čas?
Bude to znít možná jako klišé, ale s manželkou. Vycházíme spolu dobře, jsem v jednom domě a za celou dobu, co jsme kvůli kronavirusu vedle sebe, si ani nejdeme na nervy, jako tomu bývá v jiných rodinách. Moje žena je také tanečnice, takže když si povídáme o tancích a škole, jí to nevadí, protože ví, o čem mluvím. Jinak také moje žena šije roušky.
Foto: Grand Prix Cheb
A také jste je rozdali potřebným?
Samosebou. Moje žena je totiž dámská krejčová, takže s tím neměla nejmenší problém. Já jí s tím pomáhám. A dávali jsme to sousedům, známým a dalším lidem, kteří neměli vlastní roušku, aby ji mohli nosit.
A pokud nešijete roušky, čemu dalšímu se věnujete?
Třídím si dokumenty, a skříň s poličkami. Ve skříni jsem měl spoustu věcí, které už dávno nenosím, tak jsem to vyházel. K tomu všemu jsem vyčistil tři větší akvária. A také vyrábím loutkové divadlo z papíru. To chystám na letní tábor, který každoročně pořádám a věřím, že bude a že ho nebudu muset zrušit. Už jsem udělal 35 loutek a dokonce i zatahovací oponu.
Doma se tedy rozhodně nenudíte…
To určitě ne. Pořád si hledám nějakou aktivitu. Neumím jen tak sedět. Mám hodně zájmů, umím pracovat s kovem a se dřevem. Jsem vyučený automechanik. Dělal jsem tehdy i zkoušky na plyn a na elektřinu. A také jsem pracoval na soustruhu. Nejraději ale pracuji se dřevem. Nakonec budu muset uklidit i v pracovně, kde se mi válí řada věcí i po zemi. Dosud jsem na to neměl čas.
I když tancovat s dětmi nemůžete, připravujete nějaké nové tance?
Určitě. Bez toho bych nemohl ani být. To je můj život. Připravuji si nové choreografie a zapisuji si je do sešitu, abych na ně nezapomněl.
Foto: Vystoupení žáků V. Hány na zahájení lázeňské sezóny v Mariánských Lázních pro televizi
Jak celkově vnímáte situaci kolem koronaviru ve společnosti?
Řekl bych, že lidé jsou nyní k sobě více tolerantní. Hodně lidí našlo svůj klid. Někteří jsou nyní více doma, i když před tím být doma nemohli. Je to velmi různorodé. Hodně lidí je solidárních vyrábí zdarma roušky a nebo dezinfekci a donáší je do nemocnic a potřebným. To je něco, co se mi velmi líbí a dlouho tu něco takového nebylo vidět. Ano, sem tam se někdo najde, kdo přispěje například na nemocné dítě. Ale tato solidarita je v masovějším měřítku. A je to opravdu moc milé. Potvrzuje se mi tím moje krédo, které tvrdím už desítky let, že na světě bude vždy více hodných lidí, než těch zlých. A to nám zrovna tato doba ukazuje. Možná nám tato nákaza ukáže, čemu jsme se měli věnovat a na co jsme už zapomněli. Nutí nás, být si blíž a být lepšími lidmi. A z toho mám radost. Sám jsem velmi optimistický člověka negativní náladu nemám rád. Vždy se snažím na věci dívat pozitivně s dobrou náladou. Neříkám, že bychom měli tento virus podceňovat, to určitě ne. Myslím, že nošení roušek je potřeba. Ale musíme pokaždé vidět světlo na konci tunelu. My to jako Češi zvládneme
VID
Foto: Grand Prix Cheb
