V chebském divadle bude zahájena výstava fotografií Agaty Colini s názvem Jizvy. Slavnostní vernisáž se uskuteční v pátek 6. prosince v 18 hodin. Na akci vystoupí kytarista, student HAMU Jiří Morkes. Autorku představí Irena Michaláková.
Foto: A. Colini
“ Agaty Colini se narodila před dvaceti lety české mamince a italskému tátovi v Ceseně, kraji Emiglia Romana a od narození žije v Cesenaticu. V třiceti tisícovém, lázeňském městě, které se ovšem v sezoně změní na rušné přímořské letovisko vyhledávané nejen Italy, ale turisty z celého světa, uvedla Irena Michaláková s tím, že Agata vyrůstala v inspirativním prostředí, rodiče jsou milovníky umění a historie, tatínek uznávaný fotograf. Dokud byla malá, trávila vždy nějaký čas v roce v Chebu, Praze a na chalupě v kraji Josefa Lady.
I když ji dnes v cestách do Čech „zdržuje“ škola, jsou stále jejím domovem, stejně jako Itálie.
„Vyrostla na českých pohádkách, filmech, zná české spisovatele a herce, zpěváky. I díky tomu má hezkou, kultivovanou češtinu, občas protkanou archaismy. Nikdy neměla akcent z druhého jazyka a tak si nikdo nevšimne, že je dvojjazyčná. Cheb považuje za svůj druhý domov a zdejší divadlo, do kterého chodila od svých tří let, miluje. Její reakce na možnost vystavovat zde v divadle byla: Jéééé, moje divadlo, toho si velmi vážím,“ doplnila Irena Michaláková.
Agata Collini
je mladá, česko-italská výtvarnice, absolventka výtvarného lycea v italské Raveně. Zpočátku inklinovala spíše k malířství, později k sochařství. Ve druhém ročníku školy se měla jako jediná studentka lycea zúčastnit se svou plastikou na antické téma prestižního benátského bienále. Bohužel, vinou covidových opatření o tuto možnost přišla.
Přesto, že v průběhu dalších let vytvořila několik zajímavých plastik, a částečně organizačními poměry na zmíněné škole, se stále více věnovala fotografii. V jejím studiu se rozhodla pokračovat na vysoké škole v Bologni. V současné době je studentkou druhého ročníku.
Každá generace je vždy poznamenána dobou, ve které vyrůstá. Ta Agátina má za sebou již zmíněný covid, nedávné ničivé zemětřesení a v poslední době, vtrhla do jejího rodného regionu velká voda. 40 okresů zaplavila, 21 řek se vylilo z břehů. Došlo k obrovským sesuvům půdy, voda podemlela koleje, strhla dálnice a silnice, připravila lidi o majetek, o střechu nad hlavou, zničila na sezonu nachystané pláže.
Studenti, kteří měli opět uzavřené školy a opět zasedli k počítačům tak po online výuce oblékli pracovní oblečení a šli pomáhat, kde bylo třeba. I touto situací je mladá, senzitivní dívka, se silným sociálním cítěním ovlivněna. Její témata připomínají jizvy na těle, na duši, na krajině.
Černobílá fotografie, ke které ji inspiroval otec, je tak konkrétnějším vyjádřením stavu duše.
Její fotografie dosáhly i mezinárodního věhlasu, když byly za poslední rok třikrát publikovány ve Vogue Online.
V Itálii měla dvě samostatné výstav. V Čechách v loňském roce, v Městské knihovně v Ostrově spolu se svým strýcem Ondřejem Michalákem a letos samostatnou výstavu v Krajské knihovně v Karlových Varech.