Nejlepší způsob, jak si říci o přidání, je změnit džob. Stará známá pravda se nyní dočkala kvantifikace v podobě studie ministerstva práce a sociálních věcí (zde). A hle! Klíčový důvod poměrně nízkých českých mezd odhalen. „Skončit na pracáku“ představuje pro Čechy takové stigma, že se raději, ve vyšší míře než v průměru zaměstnanci v zemích OECD, drží hůře placené práce, i když by si změnou polepšili, průměrně hned o dvanáct procent.
Ilustrační foto
Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, říkají si ale zaměstnanci.
Jenže skutečnost je často taková, že dávají přednost vrabci v hrsti před holubem v hrsti. Neboť na stále poměrně napjatém pracovním trhu v Česku, jenž vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, by si novou, lépe placenou práci zpravidla našli poměrně rychle, někdy dokonce, aniž by „skončili na pracáku“.
Pravda, nutno dodat, že ona nízká nezaměstnanost je z velké části právě výsledkem nízké ochoty Čechů měnit džob. Toto jejich jednání umožňuje zaměstnavatelům těžit ze stále poměrně levné pracovní síly. Česko je tak vlastně zaměstnavatelským rájem: zaměstnanci se spokojí s vrabčákem v hrsti a nevydávají se za lepším, za holubem, jsou tedy celkem loajální a na fluktuanta společnost stále hledí skrze prsty. No, co víc si může zaměstnavatel přát!
Pokud by se Češi nespokojovali s vrabcem, více fluktuovali, budou vyšší mzdy, ale také vyšší nezaměstnanost. Jak kvůli vyšší frikční nezaměstnanosti, odrážející právě ono vyšší fluktuanství, tak zejména kvůli vyšší mzdové úrovni, která zaměstnavatele přiměje k vyšší efektivitě a produktivitě. Tedy k tomu, aby stejné penzum práce a vytvořené hodnoty zajistil menší počet, ale zato lépe placených zaměstnanců. Z toho pak bude těžit celá ekonomika.
Lukáš Kovanda, Ph.D. – Hlavní ekonom Trinity Bank