V reprezentativních prostorách v Ostrově nad Ohří proběhlo v pátek 4. října krajské kolo soutěže Babička roku. Porota, ale svým potleskem a projevovanými sympatiemi i tak trochu i obecenstvo, vybírala ze tří finalistek z okresů Sokolov, Cheb a Karlovy Vary. Je třeba říci, že všechny se snažily, každá v něčem vynikala, něčím zaujala. V této nelehké konkurenci nakonec prvenství obhájila Alena Fialová z Chebu, která přesvědčila nejen svými pohotovými reakcemi na otázky moderátorky – této role se ujala paní Hana Střechová za Radu seniorů – ale zejména svou hrou na flétnu. Alena nyní bude nejen Chebsko, ale celý Karlovarský kraj reprezentovat na celostátní soutěži, která se uskuteční 29. října v Olomouci. 
Babička roku Alenka Fialová uprostřed mezi svými „soupeřkami“ – po její levici je zástupkyně okresu Sokolov Jaroslava Fišerová, po pravé ruce okresu Karlovy Vary Jana Kriegelová.
Jméno Alena Fialová není v Chebu jménem neznámým. Kromě toho že tato sympatická a energií kypící žena je babičkou pěti vnoučat, kterým věnuje hodně ze svého času, tak stejnou energii a organizační schopnosti věnuje už řadu let mládeži, a v poslední době i seniorům. Po maturitě začínala nejprve jako učitelka v mateřských školách, odkud, po absolvování dalšího vzdělávání a získání osvědčení „pedagog volného času“ nastoupila a pak dlouhou řadu let byla činná v chebském Domě dětí a mládeže. Mimo jiné se věnovala a věnuje výuce dětí hře na flétničku, cvičení rodičů s malými dětmi, klubové činnosti mladých a přípravě dalších aktivit jako například výletů, soutěží, víkendových akcí, příměstských táborů apod. Zajišťovala dopravní výchovu pro školáky i předškoláky. A také jako členka zapsaného spolku Rokršti, se pak ve svém volnu věnovala a věnuje přípravě letních táborů, kterých se sama jako vedoucí aktivně zúčastňovala – a zúčastňuje dodnes. Během let, jak prozradila, si z malých táborníků dnes vychovala už slušnou řádku svých nástupců – vedoucích. Kromě toho zajišťuje s týmem spolupracovníků také několik let po sobě pod hlavičkou sdružení Rokršti výchovně relaxační pro děti ohrožené sociálním vyloučením. Po svém nedávném odchodu do důchodu se pustila se stejnou vervu do pořádání výletů a akcí pro seniory. Je třeba k tomu poznamenat, že tyto akce pro dříve narozené, ale i rodiny s dětmi, zajišťovala už dříve, i před tím, nyní se jim věnuje intenzivněji.
Zapomněla jsem na něco? Určitě něco ano, ale i tak jen z toho výčtu je patrné, že toho, co novopečená „babička roku „ podniká pro ostatní, je hodně.
Alenku znám dost dlouho na to, abych pochopila, že držet krok s ní je hodně těžké. Kde bereš pořád tolik energie, ptám se:
„V mladickém věku jsem se nijak neprojevovala, což bylo jistě dáno tím, že rodiče byli trnem v oku tehdy vládnoucí garnituře, a já měla tím pádem „politický škraloup.“ Teprve s nástupem do svého prvního zaměstnání, do mateřské školy, jsem poznala kolegyně, které mi hodně věcí předaly, naučily, a já to mohla vracet. A také jsem se začala věnovat mládeži, s Petrem, mým manželem, jsme od mládí pořádali tábory, oba nás to naplňovala, a stále ještě naplňuje. Plánovat, organizovat, zařizovat a vést, to mě vždy bavilo, tam jsem pořád jako ryba ve vodě. Neumím si představit, že bych seděla v křesle a jen sledovala seriály, to by byl myslím můj konec.“
Co tě baví ze všeho nejvíc?
„Snad jsem na to odpověděla. Všechno, kde se něco děje, všechno, kde cítím prospěšná, kde můžu něco dávat dál, plnit si své sny, které si však neplním jen sama pro sebe, ale můžu je sdílet s ostatními. To jsou zájezdy, výlety, všechny akce, kde se potkávám s lidmi, ať už jsou jakémkoliv věku, od těch nejmenších po úctyhodné seniorky a seniory.“
A co ještě máš ráda? Hudbu?
„Sama jsi to řekla. Jako malá jsem chodila na klavír do tehdy Lidové školy umění. Hodně jsem v mateřských školách s dětmi zpívala, hrála jim. Mám ráda hudbu. Kdybych měla víc času, tak určitě chodím častěji i na koncerty. Ale ráda vyhledávám a pobavím se i na zpívaných s přáteli, při kytaře či harmonice, a sama si moc ráda zazpívám.“
Máš nějaké sny?
„Snů mám pořád hodně, a taky plánů. Jen mít víc času. Některé sny jsem si už splnila, některé si splnit teprve chci. A protože na to nechci, jak jsem řekla být jen sama, tak si je budu ráda plnit s ostatními. „
Takže ti držím všechny palce.
J. Rymešová