Základní umělecká škola Járy Cimrmana ve Františkových Lázních přivítala poslední zářijový pátek 27. 9. pokračující, ale i nově přihlášené zájemce z řad františkolázeňských seniorů o studium některého z hudebních, pěveckých nebo výtvarných oborů. Taneční sál, který slouží také k významnějším společenským událostem, byl zaplněný. Na úvod zahrálo slavnostní intrádu a filmovou hudbu pozounové kvarteto ze třídy pana učitele Roberta Říšského, potom přítomné oslovil také zastupitel města Františkovy Lázně MUDr. Jan Kropáček a ředitelka školy Miroslava Pešková. Všichni pak slavnostně převzali indexy pro tento školní rok. Akademie umění a kultury ve Františkových Lázních tak vstoupila do dalšího ročníku. Jeden senior se zahájení akademického roku nemohl zúčastnit, protože již delší dobu leží v nemocnici. Paní ředitelka Pešková spolu s frekventanty mu poslali do nemocnice zdravici.
Foto: Archiv ZUŠ Járy Cimrmana – Přítomné oslovil také zastupitel města Františkovy Lázně MUDr. Jan Kropáček a ředitelka školy Miroslava Pešková
Nakonec si všichni společně zazpívali studentskou hymnu Gaudeamus igitur. V závěru zbyla chvilka, aby si společně i se svými učiteli přátelsky popovídali u dobré kávy a vynikajícího občerstvení, které bylo pro seniory připraveno v předsálí.
Foto: Archiv ZUŠ Járy Cimrmana
U jednoho ze stolků jsem požádala čtyři ze studentů, aby nám prozradili, co je vedlo k tomu, že se přihlásili na Akademii, a který obor si vybrali a proč.
Foto: . Rymešová – Zleva: Jarmila Hakrová, Jiří Pinkas, Alžběta Chvalná a Taťjana Turková
Jarmila Hakrová: „Budu nově chodit na keramiku k paní učitelce Veronice Černé. Akademii mi doporučili známí. Někdy se mi chlubili svými výrobky, a mně se to moc líbilo. Nevím sice, jestli vůbec budu mít talent, abych to taky tak pěkně dovedla, ale určitě se budu snažit. To víte, když jsem byla malá, bydlela jsem na vesnici, a v té době jsme takové možnosti neměli nebo jsme ani o nich nevěděli. Tak teda začnu tak říkajíc „na stará kolena“. Keramička se ze mě už nestane, ale věřím, že se něčemu naučím a hezky využiju volný čas“.
Jiří Pinkas: „Vybral jsem si kreslení a malování a budu docházet k paní učitelce Camille Katreniakové. Vždycky mě tenhle obor lákal, ale neměl jsem příležitost to zkusit pod odborným vedením. Ale umím dobře technické výkresy“. Pana Pinkase pak ještě doplní jeho přítelkyně Jarmila Hakrová. „Víte, Jiří měl vždy touhu malovat a já osobně si myslím, že má k tomu i vlohy. To, že jsme tady oba je výsledek vzájemné domluvy. Vyprovokovala jsem ho, a tak se přihlásil spolu se mnou.“
Alžtěta Chvalná: „Já chodím na keramiku už tři roky, také k paní učitelce Černé, a přihlásila jsem se znovu. Moc se mi to líbí. Je příjemné, když vlastníma rukama vytvářím věci, které se líbí nejen mně, ale kterými mohu podarovat své blízké a kamarády. Třeba jsem pro vnučku udělala krmítko pro ptáky, které slouží na zahradě, dceři jsem vyrobila anděla a teď bych ráda vnučce vyrobila slibovanou princeznu. Jinak pěstuji také kaktusy, a tak samozřejmě květináče už dávno nekupuji, všechno jsou to moje výtvory.“
Tatjana Turková: „Tak to já jsem volila hudbu. Už šest let chodím k panu učiteli Bohumilovi Polívkovi a učím se u něj hrát na akordeon. Musím pana učitele moc pochválit, že má se mnou svatou trpělivost…“ (okamžitě se ozvou její spolusedící: Ale vždyť už hraješ moc pěkně, slyšeli jsme tě). Paní Taťjana se zasměje. „No, něco mě za těch šest let přece jen asi naučil. To víte, na koncertování to není. Ale hraju si hlavně sama sobě pro radost, a taky pro blízké, když jsou ochotni mě poslouchat.“ Zase se směje. „Budu pokračovat dál, baví mě to. Mám už i vlastní akordeon, přivezla jsem si ho až z Košic.“
Jarka Rym