Mnozí si při vyslovení jména Alexandra Komarnického hned vybaví například moderování zahájení mariánskolázeňské sezóny, Chopinova festivalu, plesů, kulturních akcí v divadlech nejen zde v regionu, ale také jako hlas z různých rozhlasových stanic a nově i jako tvář jedné z televizních stanic. Charakteristické je pro něho také plynulé přecházení do několika světových jazyků.
Nejen o moderování, ale i o učení cizích jazyků, odpočinku, Vánocích a zajímavých hostech si Živé Chebsko s moderátorem a mariánskolázeňským rodákem povídalo.
Máte svůj vzor, nebo jdete vlastní cestou?
Vzorem mi byli a dodnes jsou starší kolegové, například pánové Rosák, Eben nebo Hemala. Vždy mě fascinovala jejich profesionalita, lehkost a nadhled. To, jak pracují, jak vystupují, jací jsou ve světlech reflektorů i mimo ně. Velmi rád chodím na různé akce pracovně i soukromě. Každá mladší i starší kolegyně nebo kolega mohou být nějakým způsobem inspirativní. Člověk se zkrátka učí celý život.
Které akce moderujete nejraději?
Skvělá otázka. Odpovědět ale nebude snadné… 🙂 K dnešnímu dni za sebou nemám žádnou akci, kterou bych moderoval s nechutí. Mám rád plesy, různé slavnosti, koncerty, tematické festivaly, firemní večírky, VIP párty, konference, přehlídky, křty i velké show. Tady jsem lidem na očích stejně jako v televizi, což mě moc baví. Na druhou stranu, když jsem v rádiu nebo ve studiu kvůli namlouvání spotů, reklam či voice-overů do videí, je to stejná a přitom odlišná práce. Když o tom tak přemýšlím, u jednoho si odpočinu od toho ostatního. Takže nejraději mám různorodost své práce, která je zároveň mým koníčkem.
Stala se vám při moderování nějaká „veselá“ příhoda?
No jé jé! Těch bylo, je a bude, ovšem ne všechny jsou publikovatelné. (smích) Beru je jako koření své práce, navíc lidé milují, když se něco “nepovede”. Divadelní herci dokonce leckdy záměrně takové neplánované veselé okamžiky zařazují, aby pobavili obecenstvo. Pokud ale čekáte třeba pád z pódia jako v případě kolegy Krause, zklamu vás. Já si vystačím s přeřeky, technickými problémy, nebo různými jinými situacemi, které mnohdy neovlivním. Hned je o zábavu postaráno. Jednou mi z desek vyletěly papíry, tak jsem improvizoval, než mi je lidé velmi duchapřítomně posbírali. Jindy jsem minutu před vstupem marně hledal tablet, a poradil si nakonec i bez něj, aniž by si kdokoli čehokoli všiml. V rádiu se mi povedlo mluvit na vypnutý mikrofon, takže si posluchači mezi písničkami užili jen ticho, než přiběhl kolega z redakce s nechápavým výrazem. Ovšem, když moderátor v zápalu změn ohlásí úplně jiný program…, to už je opravdu mistrovský kousek. Zasmějeme se a jedeme dál.
Máte nějakou vysněnou akci, kterou byste chtěl moderovat?
Slavíky, předávání cen Thálie nebo Oscary. Proč nemířit výš a výš, že? 🙂 Před časem jsem toužil moderovat MISS, což se mi nakonec povedlo a to rovnou na světové úrovni. Rádio je také splněným snem, stejně jako televize. Krůček po krůčku jdu stále vpřed.
Kdo se vám nejvíce vryl do paměti z vašich hostů?
Ze zpěváků to byli Hana Zagorová, Marie Rottrová, Petr Rezek, Dalibor Janda nebo Milan Drobný pro svůj osobitý humor a neuvěřitelné charizma. Nezapomenutelná byla textařka Jiřina Fikejzová nebo muzikant Karel Vágner. Oba coby pokladnice vzpomínek nejen na hvězdy, které už nejsou mezi námi a tak bych mohl pokračovat. K dnešnímu dni jich byli desítky a každý, opravdu každý z nich mě lidsky i profesně obohatil. Na pódiích i v zákulisí se pak potkávám s herci, muzikanty, sportovci, umělci různých žánrů a dokonce už i s youtubery. Historky nebo komentáře ke všem by vydaly na knihu.
Na zahájení lázeňské sezóny v Mariánských Lázních, kterou pravidelně moderujete, si mohli návštěvníci všimnout, že plynule přecházíte do více jazyků. Máte nadání na učení cizích jazyků nebo je to váš koníček?
Talent na cizí jazyky považuji za dar shůry. Říká se, že lidem s hudebním sluchem jdou snáz. Já mám za sebou několik let studia operního zpěvu, hry na flétnu, klarinet a klavír. Babička spolu maminkou mě v tom od malička podporovaly. Většinu akcí moderuji ve více jazycích, proto je přecházení z jednoho do druhého hračka, když jsem připravený. Tohle je o pohotovosti, slovní zásobě a vyřídilce. Občas se stane, že musím povědět něco mimo rámec příprav, proto si musím být jistý v kramflecích. Takže asi kombinace nadání i koníčku.
Kolika jazyky mluvíte?
Mluvím anglicky, německy a rusky. V těchto jazycích také moderuji. Pár let jsem se učil polsky, což se mi hodí během uvádění Chopinova festivalu. Maďarština je unikát, proto si ji pořád držím ve formě, ač ji využívám zřídka kdy. Občas přidám pár vět v dalších jazycích, to už ale dle specifik akce a požadavků pořadatele. Někteří kolegové si dělají legraci, že už mi chybí jen mandarínština, esperanto a srbochorvatština. Pak už to prý bude komplet.
Je nějaký rozdíl mezi moderování „živých “ akcí a vysíláním v rádiu?
Ano, dost velký. V rádiu, tedy ve studiu je moderátor většinu čas sám a mluví k lidem, kteří “tam někde jsou” … i když je nevidíte. Na akcích mám přímý kontakt s publikem a to je jiná liga. Já jsem na těchto společenských událostech začínal, takže je miluji. Hned vnímám zpětnou vazbu. Mohu publikum roztančit, roztleskat, přivést k varu, komunikovat řadou dalších způsobů nebo naopak zklidnit a připravit všechny na následující program. Jsem přece jeden z nich, ne jen ten pán s mikrofonem na piedestalu. Do vysílacího studia jsem se dobrovolně nechal zavřít až cca po desetileté praxi mezi lidmi. Tady může člověk jen odhadovat, jak na něj posluchači nebo diváci reagují.
Kde relaxujete?
Sám sebe se občas ptám, kdy vlastně relaxuju. (smích) Nejraději ve vaně, jednou za čas ve vířivé vaně s bublinkami a jinak v přírodě nebo doma na gauči. Nedávno jsem relaxoval na dálnici D1 cestou do Prahy. V tramvaji to jde taky, stačí na lusknutí prstů vypnout hlavu. Pohoda, že?
I když už bydlíte nějakou dobu v Praze, do Mariánských Lázní se často vracíte. Máte tady v regionu nějaké oblíbené místo?
Miluju to na Kladské, na rozhledně Hamelika a celkově kolem Mariánských Lázní. Další místa mám na Chebsku, Sokolovsku i Karlovarsku, ale bohužel mi na ně nezbývá moc času. Proto doufám, že to v důchodu doženu a objevím další zákoutí nádherných západních Čech. Pracovně bývám často ve všech částech naší malé milé zemičky, ale na západě jsem zkrátka doma.
Dodržujete vánoční tradice?
Upřímně? Moc ne, ale vůbec mi to nevadí. Vánoce mají být originální a osobité. Alespoň já to tak vidím. Jasně, že stromeček nebo například jesličky být v uvozovkách musí, ale krájení jablíčka, prostírání místa navíc, lití olova nebo hod střevícem jsem snad nikdy nezažil.
Jaké jsou podle vás ideálně prožité Vánoce?
Ty s rodinou a nejbližšími, které mám rád. Vzpomínky jsou pro mě cennější než drahé dárky a lidé přednější než věci.
Kde se s vámi mohou v nejbližší době zájemci setkat?
Například na koncertech v Městském divadle Mariánské Lázně, v rádiu – ve vysílání Impulsu a nebo na obrazovkách – stačí zapnout Televizi Seznam. Přiznám se, mám radost, když se ke mně lidé hlásí. Takové to: Jé, vy jste tady? Minulý víkend jsme Vás viděli v Českých Budějovicích a den na to poslouchali cestou v autě. 🙂 Podobná milá slova potěší a zahřejí u srdce.