Tři otázky pro německou spisovatelku Sabine Dittrich, členku českého PEN klubu Praha, od její české kolegyně, básnířky Aleny Vávrové.
1. Co pro Tebe znamenají česko-německé Literární Františkovy Lázně ?
LFL jsou pro mě skvělou příležitostí setkat se s lidmi z ČR, kteří milují literaturu. Mohu např. v Happeningových vlacích najít nové české i německé přátele. Rodí se tak nové přeshraniční vztahy. To je v dnešní době velmi důležité. A festival je vždy velkou zkouškou, zda se moje čeština konečně zlepšila …
2. Jak by se Ti líbila myšlenka , aby festival byl v dané zemi vždy uspořádán jako bienále, jeden rok by byl v Německu jako „Literární německo-český Hof “ a další rok „Literární Františkovy Lázně“ v Čechách . Byla by u vás podpora?
Už si dokážu představit, že existuje festival, který se koná střídavě. Podmínkou však je, že bude vytvořen tým o nejméně 10 lidech, který převezme organizaci a rozdělí si práci. Kromě toho by muselo být zajištěno financování. Potřebujeme nejen dobré autory, ale také dobré tlumočníky. Bohužel je málo Němců, kteří se češtinu učí. Nabídnout publiku každý rok něco zajímavého, je obtížné. Máme také obrovskou konkurenci mnoha velkých kulturních akcí. Jsem realistický idealista (nebo idealistický realista)?
3. Co bys stručně řekla o své nové knížce “ 24 adventních příběhů, které zahřívají duši“ / „24 Seelenwärmer für den Advent“. ?
V této knize je 24 krátkých příběhů, které mluví velmi osobně, přímo z mého srdce. Jde o pravou podstatu Vánoc a o to, jak k nim můžeme přistupovat – je to vlastně Adventní kalendář pro dospělé. Knihu jsem z větší části napsala v konventu misionářských benediktinů z Tutzingu. Místo mě pokaždé velmi inspiruje.
Obzvláště mě těší, že německá rozhlasová stanice (ERF) bude vysílat mé příběhy denně jako „adventní kalendáře“. Mimochodem, příběh ze dne 16. prosince se týká mé kamarádky, české spisovatelky Aleny Vavrové a Literárních Františkových Lázní.
Was bedeutet das deutsch-tschechische Literarische Franzensbad für Sie?
LFL ist für mich eine wunderbare Gelegenheit, Menschen mit Begeisterung für Literatur und Kunst aus der CR zu treffen. Ich kann z.B. beim Happening Zug deutsche und tschechische Freunde zusammenbringen. Es entstehen neue Beziehungen über die Grenze hinweg. Das ist heutzutage sehr wichtig. Und LFL ist immer eine große Prüfung, ob mein Tschechisch endlich besser geworden ist …
2. Wie wäre es mit der Idee, dass das Festival in einem bestimmten Land immer als Biennale organisiert wird, ein Jahr in Deutschland als „Deutsch-Tschechisches literarisches Hof“ und im nächsten Jahr als „Literarisches Franzensbad“ in Böhmen. Hätten Sie Unterstützung?
Ich kann mir schon vorstellen, dass es ein Festival gibt, das abwechselnd veranstaltet wird. Die Bedingung ist allerdings, dass sich ein Team von mindestens 10 Leuten bildet, das die Organisation und Arbeit übernimmt. Außerdem müsste die Finanzierung sichergestellt sein. Wir brauchen dazu ja nicht nur gute SchriftstellerInnen, sondern unbedingt gute DolmetscherInnen. Leider lernen nur wenige Deutsche Tschechisch. Es ist eine große Herausforderung, dem Publikum jedes Jahr etwas Interessantes zu bieten. Und wir haben hier eine große Konkurrenz um das Publikum durch viele tolle kulturelle Veranstaltungen. Ich bin ein realistischer Idealist (oder ein idealistischer Realist …) ?
3. Was sagen Sie zu Ihrem neuen Buch „24 Seelenwärmer für den Advent“?
In diesem Buch gibt es 24 kleine Geschichten, die sehr persönlich direkt aus meinem Herzen sprechen. Es geht um den wahren Kern von Weihnachten und wie wir ihm nahekommen können. Ein Adventskalender für Erwachsene.
Ich habe das Buch zum größten Teil im Kloster der Missionsbenediktinerinnen von Tutzing geschrieben. Der Ort inspiriert mich jedes Mal ganz besonders. Besonders freut mich, dass ein deutscher Radiosender (ERF) meine Geschichten täglich als Adventskalender senden wird. Die Geschichte vom 16. Dezember hat übrigens mit Alena Vavrova und dem LFL zu tun.