Od konce 2. světové války uplynulo 69 let. Když už si chce někdo v Chebu toto výročí připomenout, zamíří většinou k památníku 97. pěší divize armády USA v chebských Městských sadech. Víte, že jde o druhý pomník americkým vojákům? A třetí pomník na tomto místě?
V dnešních Městských sadech se střídají památníky už více než sto let. Ten první byl odhalen 29. června 1912 (snímek pochází z webové Encyklopedie města Chebu).
Jeho autorem byl Johhan Adolf Maverl a jeho žulové dílo vzpomínalo na vojáky ze 73. chebského pěšího pluku, kteří padli v prusko-rakouské válce. Pomník zde vydržel do dubna 1946. Jak se píše na stránkách Encyklopedie města Chebu: „Dne 11. prosince 1945 rozhodla Okresní správní komise o tom, že bude odstraněn pomník padlých v Městských sadech. V dubnu 1946 byl pomník vyhozen do vzduchu a 140 tun kamene převezeno do stavebního dvora. 27. dubna 1946 byl při příležitosti oslav osvobození Chebu na nepoškozeném základě bývalého pomníku položen základní kámen nového pomníku pro americké vojáky.“
A opravdu – přesně rok poté byl nový pomník slavnostně odhalen. „Na památku padlým americkým vojákům, kteří dali své životy za osvobození Chebu 27. 4. 1945.“ Takový nápis nesl pomník padlým vojákům 3. americké armády generála Pattona (snímek pochází z webové Encyklopedie města Chebu).
Ten se ale stal brzy nepohodlným a po čtyřech letech byl odstraněn… A v červenci 1955 jej nahradil opravdový skvost – pohraničník se psem. Ten první byl údajně ze sádry, zanedlouho ho prý nahradila kamenná verze. Socha na místě vydržela dlouhých 35 let. „Na jaře roku 1990 byla socha neznámými milovníky starých pořádků tajně v noci odvezena a manifestačně postavena před budovu české police v ulici 17. listopadu,“ píše se na Encyklopedii města Chebu. „Po veřejné kritice byla socha opět utajeně demontována a schována na dvoře hraniční policie v Mýtině.“ Pak byla převezena do klášterní zahrady, kde je k vidění doposud.
V roce 1990 se také začalo pátrat po pomníku z roku 1947. Nikdo ale netušil, kde skončil. Demontovat jej měli pracovníci podniku Kovo, který v té době (tedy v roce 1951) jako jediný široko daleko vlastnil jeřáb. Tuto informaci měl potvrdit sám tehdejší ředitel Kovo, který ale už nebyl při tom, když se památník odvážel. Pátralo se proto v chebském muzeu nebo třeba v areálu dětského střediska, … Podle jedné z verzí měl být pomník dokonce rozebrán a po dílech vhozen do kašny na Chebském hradě.
Památník se zkrátka nenašel, a tak se rychle začalo mluvit o vytvoření jiného. Zprvu se na něj měli lidé skládat, v chebských Radničních listech z listopadu 2002 je ale napsáno, že jej zaplatil ze svého chebský občan Aleš Kučera. „Ze svého tehdy zaplatil 33 tisíc korun, pět tisíc přispěla tehdejší Československá strana lidová,“ uvádí listy.
Pamětní deska amerického pomníku byla na ještě přelomu března a dubna 1990 vysvěcena v chrámu sv. Mikuláše a 27. dubna 1990 byl pomník za účasti několika tisíc hostů byl slavnostně odhalen. Aktu se tehdy ujala tehdejší velvyslankyně USA Shirley Temple-Black.
Ještě do roku 2002 pomník patřil právě Alešovi Kučerovi, který ho městu předal i s kronikou památníku. „Sestavení pomníku a jeho postavení zaplatilo sice město, ale jako majitel pomníku byl do evidence zapsán Kučera, který vše inicioval, zajišťoval veškerá povolení a další věci. Když letos v létě vandalové poničili cedulky se jmény vojáků a město, které se o památník stará, organizovalo jeho opravu, začaly se majetkoprávní vztahy kolem památníku řešit. Aleš Kučera se rozhodl pomník i svou kroniku městu věnovat,“ uváděly v roce 2002 Radniční listy.
Je jen trochu škoda, že ne všichni vědí, že je pomník pomníkem. Obyvatelé parku (ti, kteří zde tráví velkou část dne) jej totiž mají jen jako součást kulis, ve kterých žijí. Jsou vynalézaví, protože už přišli na to, že lze památník používat jako němého sluhu, a květiny lze zrecyklovat pro hru „na víly“…