Poskytnutí první pomoci není povinné jenom pro řidiče dopravních prostředků, jak se mnohdy veřejnost mylně domnívá, ale všeobecně pro všechny, kteří tak mohou učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. První pomoc sama o sobě vědou není a obavy z ní jsou často spojené s nevědomostí a s tím se dá dobře pracovat, výuka však musí být kvalitní.
Foto: Okresní kolo soutěže mladých zdravotníků – pořádáno oblastním spolkem Českého červeného kříže Cheb
K tomu, aby člověk v této oblasti mohl učit kvalitně potřebuje, dle mého mínění dobré lektory, dostatek výukových pomůcek a znalosti z oblasti tzv. zážitkové pedagogiky. I na našich kurzech si uchazeči chvíli u teorie posedí, ale naprostou většinu dovedností a znalostí si osvojují při praktickém nácviku, jež vedeme právě zážitkem. Vycházíme totiž ze základní premisy, že učení se z důsledků vlastního jednání, které je doprovázeno hledáním netradičních řešení a intenzivní emocí je tou správnou cestou. A jak taková správná cesta může vypadat? Stačí k tomu často pár simulovaných zranění, trocha umělé krve a připravená lékárnička.
Myslím si, že můžeme být právem hrdi na náš pedagogický sbor, který je nejen stabilní, ale skládá se z erudovaných odborníků, kteří navíc disponují dlouholetými zkušenostmi z praxe. Naše odborné učebny (tzv. demonstrovny) každoročně vylepšujeme a doplňujeme v nich pomůcky, které usnadňují pochopení probíraných témat či umožní realističtější přípravu na reálné situace. Momentálně se bavíme o resuscitačních modelech (tzv. andulách), AED (tzv. áédéčcích) či modelech výukových (př. kostra, jednotlivé orgány) nebo dalších didaktických pomůckách (př. tzv. drogový kufr) a mnohém dalším. Tato modernizace se však velmi komplikuje, neboť za jednotlivé modely platíme i desetitisíce korun, což je pro neziskovou organizaci velká rozpočtová položka, nicméně se nám to daří.
Vzděláváme laiky i odborníky napříč celým Karlovarským krajem. „Šijeme“ vzdělávání často na míru, a to nejen pro firmy v rámci školení BOZP, což není vůbec časté. Zaměřujeme a detailněji se věnujeme jednotlivým specifikům provozu a pokud je potřeba vyrážíme přímo do provozoven, abychom si případná rizika sami odhalili. Nebojíme se vzdělávat ani osoby, které mají specifické potřeby, které se pojí kupříkladu s jejich postižením, neboť i na to jsme odborně připraveni z jednotlivých pedií speciální pedagogiky.
Foto: Okresní kolo soutěže mladých zdravotníků – pořádáno oblastním spolkem Českého červeného kříže Cheb
V současné době učíme normy od 4 do 57 hodin. Jen v minulém roce jsme proškolili více jak 1000 osob a rok od roku pociťujeme zvyšující se nárůst zájemců. I přes navyšující se počet účastníků si velmi zakládáme na udržování kvality námi poskytovaných služeb ve formě velmi pečlivě nastaveného systému vnitřního hodnocení a hodnocení samotnými účastníky. Můžeme se tak dlouhodobě pyšnit akreditacemi nejen tuzemskými ze strany kupříkladu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy či Ministerstva práce a sociálních věcí, tak zahraničními, jakou je třeba Evropská komise pro první pomoc (EFAC) a to není zdaleka vše. Pro čtenáře můžeme také prozradit, že i v letošním roce proběhnou či už jsou v přípravě akreditace nových vzdělávacích programů k těm současným.
V posledních letech se bohužel však rozmáhá nešvar, který se pojí především s nevzdělanými lektory či nekvalitními vzdělávacími institucemi, které se snaží v první pomoci učit. Máme zkušenosti, že k nám následně přicházejí lidé, kteří u nich za úplatu absolvovali vzdělání a odnesli si staré, již nepoužívané poznatky nebo naprosté desinformace, které mohou spíše ublížit. Každý, kdo se tedy rozhodne navštívit nějakou akci, tak by se měl zajímat o to, kdo je pořadatelem, jakým vzděláním disponuje, jak dlouho učí či jakým způsobem bude probíhat samotná výuka (tj. jestli je zařazen praktický nácvik, zda lektor informace nepředčítá či jaká témata mají být probrána a tak podobně).
Jakub Jestřáb
odborný garant vzdělávání