Provází nejen dětské návštěvníky v Městském muzeu ve Františkových Lázních, ale také chystá různé vzdělávací programy pro žáky základních škol. Řeč je o muzejní pedagožce Petře Polívkové, která v rozhovoru pro Živé Chebsko prozradila, jak vypadaly v minulosti Vánoce na Chebsku, ale také jaké sama dodržuje tradice a zvyky. 
Vzhledem k tomu, že pracujete v muzeu a zabýváte se i regionální historií vánočních zvyků, prozradila byste, jaký místní obyčej vás překvapil?
Když jsme při přípravách Seeberského adventu s kolegy studovali historické prameny, objevili jsme mnoho adventních zvyků, které postupem času upadly v zapomnění. Mým favoritem je na Chebsku oblíbené věštění pomocí zvedání šálků – tzv. „Tüpfelheben“. Různé předměty ukryté pod hrnky otočenými dnem vzhůru tazateli napověděly, na co se může následující rok těšit. Kousek chleba zvěstoval bohatství, zápalka mateřství, hřeben nemoc atd. Obecně mě překvapilo, že celý adventní čas býval využíván pro věštění budoucnosti a existovalo mnoho různých metod, jak do blízké i daleké budoucnosti nahlédnout.
A jak vypadala tradiční štědrovečerní večeře v minulosti?
Složení tabule bylo velmi pestré, nejběžnější menu se skládalo z polévky, ryby a štrůdlu. Ti bohatší večeřeli kapra na nejrůznější způsob, u chudší vrstvy byl v oblibě herink. Zároveň nesměly chybět takzvané „Broithe Biazala“ – kuličky z kynutého těsta posypané perníkem a polité sirupem. Stoly našich předků zdobila také úroda z jejich hospodářství. Na vánočním stole měla své místo také štola nebo vánočka z kynutého těsta. Klasicky se pilo pivo, víno, punč, ale také káva a čaj. Nechyběl med, který odháněl všechny nemoci. 
Stůl byl prostřen bílým ubrusem, pod který se dávala sláma – symbolizující Ježíškovo narození na slámě v chlévě. Pod ubrus se vkládala mince zajišťující dostatek peněz ve stavení. Ochranu před všemi nemocemi zajišťovalo 7 zrníček ječmene pod stolem. Při večeři se nezapomínalo ani na dobytek, tradičně se zvířatům dával takzvaný „glek“ – otruby, chleba smíchané s požehnanou solí. K tomuto základu se přidal kousek od každého jídla na stole a svěcená voda.
Co pro vás osobně znamenají Vánoce?
Vánoce mám stále spojené s pocitem čisté, dá se říci dětské, radosti. Velmi si užívám přelom, kdy se od někdy až trochu chaotických příprav při pečení cukroví, míchání vaječného likéru a balení dárků dny přehoupnou a nastane ten vytoužený čas pohody. Ten trávím se svými nejbližšími, kdy se těšíme ze vzájemné blízkosti a jen si užíváme společné chvíle. Když se k tomu přidá dobré jídlo a pití, vůně jehličí slavnostně ozdobeného stromečku a mihotající se plameny svíček dotvářející hřejivou atmosféru, mé romantické já plesá radostí.
Vzpomenete na nějaký dárek, který vám udělal největší radost?
Jako malá jsem Ježíškovi napsala o auto na dálkové ovládání. A ten mi ho, ač překvapen mým výběrem, skutečně donesl. Dodnes si pamatuji, jak obrovskou radost jsem při vybalování toho žlutého sporťáku měla. Později jsem si už jako „puberťák“ přála MP3 přehrávač. Jaké bylo překvapení, když jsem u stromečku vybalila krabičku od radiobudíku. Ježíšek měl totiž smysl pro humor a vytouženou „empétrojku“ ukryl do falešné krabičky.
Dodržujete nějaké speciální zvyky a tradice?
Speciální zvyky a tradice doma nemáme. Minulý rok jsme si ale na Štědrý den vyšli na procházku do Poohří, z čehož by se hezká tradice dala vytvořit. Jindy hojně navštěvované místo bylo v tuto dobu skoro opuštěné a cesta skrze liduprázdné město měla své kouzlo. Napadá mě ale jedna „specialita“. S Vánoci byl u nás doma spojený „Vánoční kompot“. Jde o vcelku jednoduchý pokrm – různé druhy kompotovaného ovoce smíchané v jedné míse. Když jedeme o svátcích navštívit rodiče, nesmí na stole chybět.
Co byste si přála letos najít pod vánočním stromem?
Minulý rok na mě pod stromečkem čekal šicí stroj. Přes počáteční rozpaky jsme si k sobě rychle našli cestu a šití se pro mě stalo oblíbeným koníčkem a relaxací. Letos jsem Ježíškovi předala seznam s různými krejčovskými pomůckami, které při tvoření nutně potřebuji J Jinak mě potěší sebemenší maličkost, která ukazuje, že na mě dárci záleží.
Co byste popřála čtenářům do nového roku?
Všem čtenářům přeji v novém roce mnoho radostných dnů, ve kterých se nebude šetřit úsměvem. Těším se na milá osobní setkání s nimi v objektech františkolázeňského muzea.