Exponátem měsíce červenec zámku Kynžvart se stává slavné „létající sousoší“ od jednoho z nejvýznamnějších sochařů 19. století Antonia Canovy. Sochař zpracoval dílo tím nejpůvabnějším způsobem prchavý okamžik, kdy se božský Amor něžně sklání nad Psyche a svými křídly zahání spánek podobný smrti, do něhož Psyche upadla lstí žárlivé Venuše. Prohlídkový okruh zámeckých interiérů je běžně dostupný i během léta od úterý do neděle od 9 do 17 hodin.
Sousoší s motivem známého mýtického milostného příběhu vytvořil v letech 1787-1793 nejvýznamější sochař italského neoklasicismu Antonio Canova (1757-1822). Canova zpracoval tím nejpůvabnějším způsobem prchavý okamžik, kdy se božský Amor něžně sklání nad Psyche a svými křídly zahání spánek podobný smrti, do něhož Psyche upadla lstí žárlivé Venuše (Afro-dité). Psyche byla královská dcera, která svou neobyčejnou krásou vzbudila závist samotné Venuše. Ta proto chtěla, aby Psyche vzplanula láskou k tomu nejošklivějšímu člověku na světě. Venušin syn Amor, který to měl zařídit, se ale do Psyche sám zamiloval a navštěvoval ji pak tajně a nepoznán každou noc. Nakonec velká láska mezi bohem a královskou dcerou obměkči-la i bohy na Olympu. Sám Zeus propůjčil Psyche nesmrtelnost a milenci se tak stali symbolem věčné lásky.
Také rakouský státní kancléř Clemens kníže von Metternich podlehl kouzlu originá-lu nacházejícího se v Louvre a objednal si u Canovy jeho kopii z kararského mramoru. Do svého deníku si pak 10. února roku 1822 po-znamenal: „Právě jsem dostal mramorové sousoší od Canovy a nechal ho postavit ve svém pavilónu. Je to rozkošné umělecké dílo, které mi působí jen jednu starost. Nevím to-tiž, co tomu řeknou nevinní a cudní. Ti první pravděpodobně nic, ti poslední příliš mnoho. Sousoší zhotovil Canova nejprve pro Malmai-son a myslím, že ho koupil ruský car. Nechal jsem si pořídil kopii samotným Canovou. Je to ten nejněžnější a zároveň nejbujnější výtvor umělce. Mramor zde přetvořil v lásku a grácii. Sousoší představuje první polibek, který Amor dal Psyche. Obě děti to dělají tak dob-ře, jako kdyby nikdy nic jiného nedělali. V ty dny, kdy mě navštíví nevinní, budu muset Amora zastřít županem a Psyche schovat pod přikrývku; kromě těchto příležitostí jim však ponechám jejich prostou boží podobu. Kdyby tato rozkošná stvoření nevážila třiadvacet centů, nechal bych je postavit na kolečka. Takto jsou ale nehybná a tudíž věrná jako kočky nebo generál Foy. Mě přitom těší, že Amor i se svými křídly už nemůže nikdy opustit můj dům. Tato křídla jsou skutečné umělecké dílo. V Římě žije jeden umělec, který dělá pouze křídla; ti nejlepší sochaři si je nechávají zhotovit od něho. Je nepo-chopitelné, jak něžně zpracovává mramor.“
Metternich se však velmi mýlil, když napsal do svého deníku, že Amor se svými křídly už nikdy nemůže opustit jeho dům. Původně bylo mramorové sousoší umístněno v Metternichově vile na Rennweg č. 27 ve Vídni. Metternichův vnuk Clemens Wenzel však pod tíhou dluhů rodinnou vídeňskou vilu v roce 1907 prodal. Rozsáhlé umělecké sbírky (32 obrazů, 155 miniatur a 29 mramorových plastik, reliéfů a váz) byly přechodně vystaveny v Uměleckohistorickém dvorním muzeu. Canovovo sousoší bylo ovšem pro převážení velmi těžké. Teprve počátkem roku 1908 bylo sousoší spolu s ostatními uměleckými sbírkami přestěhováno na Kynžvart. Ani to však nebyla jeho poslední cesta. V letech 1984-1986 byl celý zámek kompletně vystěhován. Pro důkladnou celkovou rekonstrukci objektu, napadeného dřevomorkou, byla zvolena problematická razantní metoda, vyžadující diskrétní evakuaci desetitisíců kusů mobiliáře, sbírek a knih na nejrůznější místa v republice. Amor a Psyche našel na deset let útočiště v jízdárně loveckého zámku Kozel nedaleko Plzně. Málokdo zřejmě tehdy věřil, že se sbírky ještě někdy vrátí na Kynžvart. Když se pak stal ten zázrak a podařilo se v jednu chvíli dát dohromady peníze, síly, chuť i schopnosti k obnově kynžvartského zámku, stěhoval se Amor a Psyche opět zpátky na Kynžvart. Pod pečlivým dohledem zkušených sochařů se vzácné „létající sousoší“, uvázané a zavěšené na rameni autojeřábu, opatrně vrátilo balkónovými dveřmi do velkého sálu. Desetitisíce návštěvníků zámku dnes chodí kolem během prohlídky hlavního okruhu Zámeckých interiérů Metternichů, obdivují nenapodobitelnou hru barev a světla, kterou na sněhobílém mramoru vytváří odpolední slunce a vůbec je nenapadne, že tento něžný polibek, vážící třiadvacet centů, mohl někdy uletět.
Prohlídkový okruh zámeckých interiérů je běžně dostupný i během léta od úterý do neděle od 9,00 do 17,00 hodin.
Zdroj: Státní zámek Kynžvart