Od jara tohoto roku si mohou návštěvníci hradu Seeberg prohlédnout zpřístupněné prostory černé kuchyně z 16. století. V příštím roce expozici obohatí také zbrusu nové texty, díky nimž se návštěvníci dozvědí mnoho zajímavých informací o fungování černé kuchyně a jejím vybavení, nebo o stravě a typických surovinách využívaných v 16. století na Chebsku.
S blížícími se Vánoci si každý jistě spojí nezaměnitelnou vůni perníčků. Také ty neodmyslitelně patřily do tradiční kuchyně našich předků. Recept na přípravu perníku dříve patřil k rodinnému jmění, a tak se také případ od případu lišil.
„Za svou specifickou chuť vděčí perník směsi koření sestávající ze skořice, muškátového květu, hřebíčku a pepře. Právě ten dal perníku jméno (perník z německého Pfefferkuchen). Perníčky se vytlačovaly do mělkých, vyřezávaných forem s náboženskými a světskými motivy. Častým motivem byla květovaná srdce, dítka v povianu, páry postav, jezdci na koních a biblické motivy se znamením požehnání“, uvedl Jiří Málek, historik františkolázeňského muzea.
„Existovaly také jednoduché kulaté, oválné či hranaté perníčky, kterým se na Chebsku říkalo Pumpernickel. Tradice těchto perníčků pokračovala v Lokti až do 20. století. Známé Elbogner Pumpernickel firmy Konrada Schmelzera, které okolo roku 1900 získaly nejedno ocenění, zmizely až s nuceným vysídlením místního obyvatelstva po roce 1945. Teprve v posledních letech se v Lokti objevily snahy navázat na někdejší slávu Schmelzerových perníčků“, doplnil Málek.
V Chebu je cech perníkářů poprvé zmiňován již v roce 1466. Spolu s perníkem často vyráběli také tehdy slavnou chebskou medovinu a výrobky z vosku. Chebské perníky a chebská medovina patřily od 15. století k významnému zboží, které se prodávalo na mnoha evropských trzích. „Také na poutním místě Chlum Svaté Maří se tradice perníkářů pojila s voskařským řemeslem. Včelí med byl důležitou ingrediencí perníku. Ze včelího vosku se zase vyráběly svíce, které byly buďto ponechány na poutním místě jako obětní dar, nebo požehnané odnášeny z pouti s sebou domů. Oblíbenou vzpomínkou z pouti byla až do 20. století samozřejmě také perníková srdce, často se šňůrou k zavěšení kolem krku“, uzavřel Málek.
Zdroj: MMFL