Na svatého Ondřeje se pouštěly i lodičky z ořechových skořápek

Nejen Štědrý večer a Vánoce, nýbrž i mnohé dny v průběhu adventu byly dříve v lidových představách běžně spojovány s věštěním budoucnosti. Tato kouzelná doba přechodu od starého do nového roku začínala v noci na 30. listopad – na svátek sv. Ondřeje. To byla obzvláště vhodná příležitost pro nezadané dívky, neboť svatý Ondřej je patronem nevěst a šťastných svateb.

Foto: Seebergský advent 2019

Metod byla celá řada. Například zaklepala-li o půlnoci na kurník a v odpověď se jí jako první ozval kohout, mohla se do roka těšit na vdavky. Obraz nastávajícího hledaly dívky též na hladině vody ve studni, v zrcadle či v komíně. Dodnes je známo též házení střevícem přes rameno ke dveřím. Padne-li špičkou ke dveřím, dívka se do roka vdá a odejde z domu.

Ovšem ani zadaní nezůstávali pozadu. K věštění budoucnosti se běžně využívaly hrníčky, pod něž se schovaly různé předměty, z nichž každý nesl svůj význam – například:

  • kousek chleba – hojnost
  • mince – bohatství
  • hřeben – nemoc
  • zápalka – mateřství
  • červená stuha – přátelství
  • prstýnek – svatba a pod.

Již na svatého Ondřeje se pouštěly také lodičky z ořechových skořápek. Po vložení na hladinu lodička se zapálenou svíčkou ukázala směr dalšího bytí. Komu se lodička udrží nad vodou nejdéle, bude mít dlouhý a šťastný život. Komu zamíří k okraji nádoby, zůstane doma a nečeká ho žádná dlouhá a náročná cesta. Naopak ten, kterému se lodička bude držet daleko od břehu, může očekávat odloučení od svých blízkých i na delší dobu.

Zdroj: Muzeu Františkovy Lázně