Chebské odborné ordinace se pravidelně umisťují na předních příčkách v anketě Ordinace roku. Tentokrát opět všechna tři první místa v krajském kole putují do Chebu. První místo v Karlovarském kraji získala dětská lékařka Silvia Šuba, stříbro získal chirurg Jan Kropáček a třetí místo obdržela ordinace doktora Svatka.
Při této příležitosti si Živé Chebsko s lékařkou Silvií Šubou povídalo nejen o ocenění, ale také o tom, jak zvládá současný nouzový stav, ale třeba i o tom, jak odpočívá.
Co říkáte na vítězství v soutěži ordinace roku?
Vítězství je pro mě velkým překvapením. Když jsem se dozvěděla výsledky, nesmírně mě to potěšilo. Bylo to takové pohlazení po duši v době, kdy se svět tzv. zastavil kvůli pandemii a všude vládl strach a nejistota. Vítězství je motivací pro naši další práci.
Jak zvládáte současnou situaci – nouzový stav?
V úvodu byla situace velmi těžká. Chyběly informace, chyběly pomůcky. Lovili jsme je, kde se dalo. Tím, že na tento nouzový stav nebyl nikdo připraven, je pochopitelné, že vládl chaos a informace o postupech se někdy měnily i v průběhu dne. Postupně opadl moment překvapení, přísun informací se ustálil a sjednotil. S ochrannými pomůckami to bylo (a je) horší. Nebylo, jak se k nim dostat. Některé pomůcky jsme sice dostávali přes Krajský úřad, ale neodpovídalo to předepsanému doporučení. Postupně se objevily některé pomůcky na internetu, ale jejich cena je stále nepřiměřeně vysoká. Dosud ale nejsou k sehnání např. pláště či obleky. Naštěstí se našlo pár dobrých duší, které nám věnovaly doma ušité roušky, respirátory nebo ochranné štíty. Jsme jim za to velmi vděčné.
Co říkáte na možnost takzvaného „léčení po telefonu“?
Léčení po telefonu je velmi těžké. Musela jsem si na to zvyknout. Dosud jsem ho velmi nerada praktikovala, protože i když nás na škole učili, jak důležitá je anamnéza, nelze po telefonu pacienta vyšetřit. Byla jsem nucena naučit se klást otázky jinak, než jsem byla zvyklá. Často pacient, hlavně dítě, nedokáže své potíže či pocity popsat. Také fyzikální vyšetření nelze požadovat po rodičích. Po telefonu je náročnější poradit dokonce i běžný postup léčby. Je to riskantní, protože může dojít k vzájemnému nepochopení a neúmyslnému pochybení rodičů.
Myslíte, že jsou nyní pacienti více zodpovědní?
V úvodu panoval strach z neznámého a nejistota, takže si myslím, že odložitelné a méně podstatné potíže řešili pacienti soběstačně. Návštěvu ordinace velmi pečlivě zvažovali.
Situace nás dotlačila k zavedení některých nouzových opatření. Dosud jsme nuceni ordinovat pro nemocné tzv. bezkontaktně. Kvůli chybějícím pomůckám ještě stále nemůžeme riskovat, že skončíme – v tom lepším případě – v karanténě, nebo – v tom horším případě – onemocníme a zavřeme ordinaci.
A přesto z důvodu zachování kontinuity péče o ty nejmenší provádíme poradny, očkování a některé preventivní prohlídky zdravých dětí. Musíme zabránit tomu, aby došlo k rozvinutí jiných nemocí kvůli neočkování. Také u miminek musíme sledovat psychomotorický vývoj, abychom zabránili nenapravitelným následkům.
Jak si vysvětlujete, že hodně lidí v této mimořádné situaci přestalo chodit k lékaři? Znamená to, že je méně nemocí?
Myslím si, že v tomto období bývá celkově pokles i jiných nemocí kvůli zlepšujícímu se počasí. Významný vliv má i omezení pobytu dětí v kolektivech.
Jak relaxujete ve volném čase?
Když mám volno, relaxuji doma s rodinou. Ráda jim vařím a peču – je to relax. Nebo vezmu háček či jehlice a něco hezkého blízkým vyrobím. Také pravidelně chodím s nordic walking holemi, běhám a cvičím, pohyb je součástí mého života.