Jak vypadal Štědrý den v kraji v historii? Věštilo se třeba z vánočky i z jablek

Štědrý den byl před zhruba sto lety mnohem důležitější den, než je tomu dnes. Doba tehdy nebyla tak uspěchaná a lidé si Štědrý den mnohem více užívali. V tomto dni lidé vůbec nepracovali, měli pouze za úkol připravit večeři. Absolutní zákaz tehdy platil pro praní a věšení prádla. Lidé totiž věřili, že jim tato činnost může přinést neštěstí. Pokud se povedlo někomu rozbít talíř anebo zrcadlo, věštilo to velkou smůlu. Tehdy si obyvatelé nejen v Karlovarském kraji vůbec nic nepůjčovali. Stejně tak se vyhýbali zatloukání hřebíků a jakékoliv úklidové činnosti. Na Štědrý den se velmi dodržoval půst. Pokud měl někdo hlad, jedl pouze hrách, hrachovou polévku anebo černou kávu s chlebem. Někteří lidé v tento den mnohdy zavítali na hřbitov, aby tu zapálili svíčky za své zesnulé.

Čemu se tehdejší hospodyně hodně věnovaly, pár dní před Štědrým dnem, bylo pečení vánoček a štol. Tyto pochutiny musely být v tento sváteční den dobře odležené. Podle toho, jak se dařilo těstu na vánočku a štolu vykynout, se věštilo, zda bude mít rodina následující rok štěstí. Pokud byl její tvar pravidelný, věštilo to dobré zdraví pro všechny. Vánočka proto v hluboké minulosti hrála velmi důležitou roli. A za odměnu ji dostávali i sloužící v domech. Největší důraz tehdy lidé dávali na hojnost večeře. Večeře měla být velká a sytá. Podle lidových zvyků bylo vhodné připravit alespoň sedm různých pokrmů.

Mezi oblíbené pečivo patřily pečené placičky z kynutého těsta, které bylo vhodné polévat například ohřátou marmeládou. Ale už tehdy se ve městech začal jíst pečený kapr. Toho lidé na večeři připravovali několika způsoby. Někteří ho smažili, a to na černo nebo na modro. Jiní k rybě vařili i speciální omáčku a knedlík. Tam, kde lidé příliš peněz neměli, si na slavnostní večeři připravovali jiné druhy ryb, jako je například sleď. Kapr byl totiž luxusnější záležitostí. Večeře začínala, jako dnes, polévkou. Mezi nejčastější patřila rybí, pivní nebo hrachová. K rybě patřil i bramborový salát, někteří však dávali přednost bramborové kaši.

Některé hospodyňky v tento den uvařily i několik druhů knedlíků, jako je kynutý, bramborový anebo játrový. Na mnoha místech paní domu pekly štrúdly a koláče a na stůl pak dávaly také ořechy a sušené ovoce. Mezi nejčastější pití patřilo už v té době pivo, víno, punč, grog a káva. Tam, kde lidé neměli dostatek peněz, se chody vynechávaly a večeře se pak skládala pouze z polévky a upečené ryby. V oblasti Krušných hor se často na Vánoce jedly housky, které si lidé namáčeli do teplého mléka.

Podle pověstí směl být na stole pouze bílý ubrus. Protože se tak lidé symbolicky připravovali na začátek nového období s čistým štítem. Pod ubrus lidé mnohdy dávali mince, které jim měly zaručit blahobyt v dalším roce. Na stole bylo zvykem zapalovat bílou svíčku, která měla také symbolicky znamenat nový začátek. Vchodové dveře vždy sluhové a služky v ten den při večeři zamykali, aby lidé u stolu nebyli nikým rušeni. Od stolu se nesmělo během večeře vstávat, obyvatelé v kraji věřili, že jim to přinese smůlu. Po večeři si většina rodin nechávala věštit z rozříznutého jablka. Ten, kdo měl uprostřed zřetelnou hvězdičku, čekalo ho v následujícím roce štěstí. Toho, kdo hvězdičku vůbec neviděl, nebo byla špatně viditelná, čekala smůla a trápení. Jedním z tradičních zvyků bylo i vyhazování zbytků od večeře ke kmenům ovocných stromů, tím si lidé zajišťovali bohatou úrodu i v příštím roce.

Dalšími klasickými zvyky bylo lití olova, házení botou nebo házení se slupkami od jablek. To, jak se slupka od jablka zkroutila, mělo představovat počáteční písmeno toho, za koho se žena měla provdat. Velkou pozornost věnovali během Štědrého večera lidé i svému dobytku a zvířatům v domě. Těm podstrojovali a dávali více krmení i různé dobroty, které během roku zvířata nedostala. Tím chtěli dosáhnout toho, že v následujícím roce budou zvířata zdravá a že například krávy budou dávat více mléka. Samozřejmostí byl i vánoční stromek. Ten ale lidé před sto lety nezdobili skleněnými ozdobami, jako je tomu dnes, ale věšeli na něj ořechy, kousky jablek anebo perníky. Doma stál vánoční stromek od Štědrého dne až do Tří králů.

Dárky v době kolem 19. století byly velmi skromné, ale hodně praktické. Kluci nacházeli pod stromečkem například oblečení a dřevěné hračky, holky zase našly pod stromkem hřeben nebo oblečení. Největší událostí kromě vydatné večeře byla také půlnoční návštěva kostela.

A kde se vzal název Vánoce? To se dodnes s jistotou neví. Podle jazykovědců existují dvě hypotézy. Podle první je slovo Vánoce zkratkou z historického spojení Dvanáctery noce. Před staletími totiž lidé velmi oslavovali návrat Slunce, a tyto oslavy trvaly dvanáct dní a dvanáct nocí. Oslavy totiž začínaly už 21. prosince a trvaly až do nového roku. Lidé totiž věřili, že se na Vánoce znovu rodí pohanský bůh Slunce, protože těsně před Vánoci nastává zimní slunovrat a dny se začínají prodlužovat. Spojení Dvanáctery noce ale postupně začalo lidem připadat zbytečně dlouhé, a tak ho před stovkami lety zkrátili na Dvánoce až nakonec zůstaly jen Vánoce. Druhá z hypotéz hovoří o tom, že si čeština toto slovo převzala z německého Weihnachten, což v minulosti znamenalo Zu den weihen Nachten (O posvátných nocích). Toto spojení také odkazovalo na to, že se dny začaly natahovat, a tudíž tak lidé věřili, že jim více světla poslali sami bohové. A zkracováním po staletí zůstalo už jen dnešní Weihnachten.

Foto z loňské akce –  Adventu na Seebergu

VID