Je duší elektronik. Vystudoval kybernetiku na Českém vysokém učení technickém v Praze. Dnes se věnuje geofyzice, převážně seismologii. Řeč je o Milanu Brožovi z Geofyzikálního ústavu Akademie věd v Praze. Jeho největším dílem, na které je po právu hrdý, je vyražení části 200 let staré Goethovo štoly v úbočí vyhaslé Komorní hůrky u Chebu. Tam horníci nedávno dokončili ražbu zhruba třicet metrů dlouhé chodby. Projekt trval více než tři roky. Práce to byla velmi náročná, protože se na vyhaslém vulkánu muselo udělat mnoho měření. Ale výsledek stojí za to. Všechna geofyzikální měření vyšla na jedničku a tak seismologové, geologové a vulkanologové přesně věděli, kam mohou s krumpáčem a lopatou kopnout. Výbušniny při ražbě nepoužívali, stejně jako naši předci.
V minulých dnech jste oslavil úspěšnou ražbu vyhloubení chodby do sopky, která je první vyrubanou sopkou na světě kvůli vědeckému poznání v oboru geologie, sporu mezi plutonisty a neptunisty. A jak to vlastně všechno začalo?
Aktivně jsem začal na Komorní hůrce pracovat po dosud největších novodobých zemětřesení v prosinci 1985. Tehdy seismologové dvou ústavů Akademie věd ČR začali budovat seismickou síť WEBNET a stavět seismické stanice na Chebsku. V roce 1991 jsem získal jeden z prvních grantových projektů nově vzniklé Grantové agentury Akademie věd ČR. Tento projekt se jmenoval Souvislosti zemětřesení s výrony minerálních pramenů v západočeském trojúhelníku. Podnětem mi byly zkušenosti ze světové literatury, zejména z Ruska. Tamní vědci popisovali vztahy mezi zemětřeseními a minerálními prameny v zemětřesných oblastech. Štěstím v neštěstí bylo i to, že se v roce 1981 stalo tragické neštěstí na hlubokém dole Pluto nedaleko Teplic. Zemřelo tam tehdy mnoho horníků. Po ukončení příčin tohoto neštěstí bylo možné seismické aparatury použít v západních Čechách. Jednalo se o přístroje německé výroby. Jeden z nich jsme mohli spustit i tady v Chebu. Ale po velkých otřesech na přelomu let 1985/1986 jsme s tímto vybavením přijeli poprvé do Kraslic na důl Helena. Seismometry jsme tam umístili do podzemí i na povrch.
A pak už jste ho umístili i na Komorní hůrku?
Tak rychle to nešlo. V rámci výše uvedeného vědeckého grantu jsme chtěli zjistit, jaké jsou souvislosti mezi prameny a zemětřeseními v západních Čechách. Spolu s dalšími kolegy jsme začali postupně v západních Čechách budovat seismické stanice, a to jak zemětřesných lokalitách, tak v místech výronů minerálních pramenů. Záznamy se tehdy ukládaly na disketu, kterou dnes už asi mladší generace ani nezná, a museli jsme pravidelně seismické stanice objíždět a diskety měnit.
Seismické stanice jste tehdy vybudovali jen v Chebu?
Ne. Jedna z nich byla i v Karlových Varech, na vrchu Sněžná, a na mnoha dalších místech. Jednu jsme ukotvili nad Mariánskými Lázněmi. Jednou z dalších stanic jsme chtěli podchytit minerální prameny ve Františkových Lázních. Po umístění stanice jsme zjistili, že podloží tohoto oblíbeného lázeňského města je vzhledem k seismickému neklidu pro stanici nevyhovující. Potřebovali jsme nějaký pevný podklad, nějaký skalnatý masiv. Právě tehdy jsme přišli na nápad umístit přístroj na vyhaslou Komorní hůrku. Seismometr jsme umístili dovnitř zavalené Goethovy štoly několik metrů za portálem tohoto vyhaslého vulkánu. Z přístroje jsme museli pak vést kabely několik metrů terénem k nedalekému domu, kde se otřesy zaznamenávaly. Stalo se to v roce 1991. Grant byl na pět let.
Pak jste s měřením přestali?
Ano. Ale i tak jsme později seismickou stanici znovu zprovoznili. Nový seismometr jsme pak umístili na čedičový výchoz, a to v roce 2000. Tato stanice je již připojena do západočeské seismické sítě Webnet.
Kdy vás napadlo chodbu do nitra slavné sopky obnovit?
To se stalo až později po roce 2000, kdy jsme tam umístili nový seismický snímač. Sopka i její okolí bylo v té době velmi zanedbané. Někdo tehdy i ukradl mříž, která střežila vchod na začátek Goethovo chodby. A lidé tam začali házet odpad a pomalu se z této krásné lokality začalo stávat smetiště. V roce 2016 vznikla speciální výzva regionálních projektů Akademie věd zaměřená na podporu krajů České republiky, kde by výsledky vědeckých prací mohly být v krajích uplatněny. Právě v rámci této výzvy mě tehdy napadlo, že by bylo vhodné obnovit starou štolu pod sopkou a následné v ní umístit i geofyzikální přístroje. Chtěl jsem z Komorní hůrky vytvořit podobně geofyzikální centrum jako pod hradem ve Skalné, kde je řada dalších přístrojů. Významné pro tento experiment mělo být to, že se jedná o dva geologicky rozdílné skalní výchozy, jeden v granitech a druhý v čedičích. To je pro šíření seismických vln od lokálních zemětřesení velmi zajímavé.
Štolu už máte nyní vykopanou. Jaká měření jste museli na sopce provést, než jste vůbec začali s ražbou chodby pod povrch?
Cesta to byla poměrně dlouhá, ale vyplatila se nám. Než jsme začali s hornickými pracemi, museli jsme využít geofyzikálních metod, které popisují svrchní vrstvu země. Existují na to základní metody jako je odporová tomografie, kdy se měří elektrický odpor. Použili jsme na sopce úderovou seismiku, kdy se speciální sondy rozloží po zemi a měří se odezvy od úderů seismickým kladivem. Dále jsme použili elektromagnetickou tomografii i georadar. Tyto metody, ve spojení s magnetickým měřením a mikro gravimetrií, nám umožnili prozkoumat svrchní vrstvu hornin do hloubky prvních desítek metrů. Vše bylo prováděno v souladu s historickými podklady důlních map s přesným geodetickým zaměřením. Některé tyto metody však výsledky nepřinesly, např. georadar nebo hledání podzemních dutím mikrogravimetrem.
Podle čeho jste určovali, na jakých místech máte které měření provést?
Je to možná zvláštní, ale orientovali jsme se podle dvě stě let starých historických důlních map a ověřovali jsme to i geomorfologií terénu. Podle těchto projevů jsme zjistili, že jim můžeme důvěřovat. Dalším významným bodem v lokalitě byl umístěný smírčí kříž, který byl zakreslen ve vojenských mapách z počátku 20. století. Když jsme kolem Komorní hůrky udělali přesná geodetická měření a srovnali jsme ho s našimi geofyzikálními metodami, potvrdilo se nám, že chodba hlavního podzemního překopu je opravdu tak, jak je v historickém plánku zakreslená.
Byli jste si tedy starými mapami jistí?
Ano. Prokázalo se, že se opravdu pohybujeme v prostoru, kde už důlní práce byly prováděné. Nalezli jsme tam zbytky starých cihel s letopočtem. Podle opracování těch cihel a kamenů bylo jasné, že se v tom podzemí v minulosti horníci pohybovali.
Je něco, co vás při důlních pracích překvapilo?
Určitě. Těch věcí je samozřejmě více. Když jsme u sopky prováděli měření pomocí magnetometrie, kterou se určují toky lávových proudů, zjistili jsme, že lávové proudy na Komorní hůrce byly tři. Jeden z lávových proudů tekl směrem k Chebu, další dva se pohybovaly kousek bokem. Podle našich měření jsme zjistili, že se naši předci v útrobách vyhaslé sopky nepohybovali přímočaře, ale museli jednotlivé lávové proudy obejít. Lávový proud, když ztuhne, je vlastně skála, a tehdy neměli takovou techniku, aby mohli vulkanické horniny rozbít. Prokázali jsme také, že se jedná o sopku strombolského typu. Jde o klidný typ sopečné erupce. Je charakteristická pravidelným vyvrhováním žhavých úlomků a sopečných pum různých velikostí do blízkého okolí, přičemž tyto vyvrženiny zpravidla stihnou vychladnout než dopadnou na zem. Ta erupce nebyla nijak velká. Podařilo se nám změřit, že lávový proud, který tekl k Chebu, se zastavil zhruba ve vzdálenosti silnice na Pomezí. Pravděpodobně by se nikomu ani nic nestalo, kdyby stál pár stovek metrů odtud. Byl to takový komorní vulkanický koncert.
Práce uvnitř sopky nyní skončily. Co všechno na vás ještě čeká?
Hodně práce. S kolegy vulkanology z České geologické služby jsme odebrali vzorky hornin. Odborníci pak z nich určí přesné stáří, budou zkoumat, jaké látky úlomky čediče obsahují, udělají řezy horninou. Otevřeme vlastně nové dveře ke geologii. Na výzkum lávy i vulkanických škvár použijeme nové metody analýz 21. století.
Plánujete zpřístupnění chodby pod sopkou i pro veřejnost?
Samozřejmě. Ale není to jednoduché. Nejprve musíme ve spolupráci se státní firmou Diamo prohlásit vyzmáhanou Goethovu štolu jako nové podzemní dílo. Chodby budou dále kontrolovat odborníci z báňského úřadu v Sokolově, kteří podle námi vypracovaného návštěvního řádu teprve rozhodnou o tom, jestli budou moci do chodeb chodit běžní turisté.
Jaké další podmínky budou muset být splněny ?
Kromě vyjádření AOPK Slavkovský les, která Komorní hůrku spravuje jako Národní přírodní památku, si musí podzemí převzít do své péče Záchranná báňská správa v Mostě, která bude pravidelně podzemí každé dva roky kontrolovat. Předpokládám, že by se první lidé z řad široké veřejnosti mohli dovnitř podívat příští rok na jaře. Je to tak zvaný kvalifikovaný odhad.
Vypadá to, že jste naprosto vytížený. Najdete si čas na odpočinek?
Tak moje zamilované místo pro trávení volného času je předně vesnická chalupa v Nečtinech u Manětína. Tam je nádherně v lesích a dokonce je chalupa pod vrhem Špičák, který je třetihorní sopkou a který ještě čeká na průzkum kolegy Dr. Vladislava Rappricha. Druhou zamilovanou volnočasovou aktivitou je od malička lyžování a hory. A tak, pokud napadne sníh na Šumavě, už mě v Plzni, kde bydlím u zamilovaného Boleváku, kde jsem se narodil, nikdo neudrží. Každý týden vyrážím do lyžařské garsonky v Bayerisch Eisensteinu na sjezdovky Arberu. Nemohu vynechat i rodinné radosti s 5 vnoučaty a pravnoučátky Charlotou a Elizabetou. A když to asi vypadá dost nadneseně, že volný čas se dá také trávit další prací, tak je to tak. S kolegy konstruktéry Ing. J. Štruncem a Ing. M. Lindou se věnujeme vývoji a výrobě speciálních seismických aparatur pro technikou seismicitu a kontinuální seismický monitoring. A to například při výstavbě tunelů i aktivních seismických lokalit na Ostravsku a ochraně jaderných elektráren na Slovensku. Mojí seismickou specialitou je vyšetřování dynamiky historických staveb seismickými metodami. Jsou to jednak kostelní věže se zvony, ale i celé objekty. Jedná se například o Pražský hrad, katedrálu Sv. Bartoloměje v Plzni i v Kutné hoře a mnoho dalších staveb.
VID