V rámci Chebské literární lázně proběhne v Turistickém chebském infocentru vernisáž výstavy Richarda Švandrlíka s názvem ,,Znáš? Poznáváš?“. Akce se uskuteční ve čtvrtek 17. října od 14.30 hodin. O hudební doprovod se postará Dita Hanzelová a Jan Skružný. Uvádí Alena Vávrová.
Foto: Richard Švandrlík – Dali
„Maluju a kreslím asi od šesti let, kdy jsem navštěvoval kursy olejomalby u Vítězslava Eibla, akademického sochaře a uměleckého pedagoga. A byla to tenkrát absolutní trefa! Nikdy nezapomenu tu vůni těch barev, to světlo uvnitř, vrzání dřevěné podlahy. Byla to čistá magie!” zavzpomínal výtvarník Richard Švandrlík, který v současnosti žije v Norimberku.
Rodáka z Mariánských Lázní jsme se ptali například i na to, jestli vzpomíná na začátek své tvorby, kde plánuje další výstavu, ale třeba také na to, jakou výtvarnou techniku aktuálně používá.
Jakou techniku ke své tvorbě používáte a jak vybíráte témata svých děl?
V současné době používám výhradně tuš a akryl a kreslím na cokoliv – různé papíry, dřevo, plátno, kachličky atd.
Témata se rodí spontánnĕ: převážně ale portréty známých osobností. Ale zpracovávám na objednávky i kamarády, před lety jsem zhotovil ilustrace všech mých kolegů v práci – přibližně 50 lidí! Řekl bych, že styl odpovídá nejvíce Pop-Artu. Pro někoho je to třeba Retro, Psychedelic Art.
Tuš naprosto miluju, když se použije vysoká kvalita a několik vrstev, tak dostaneme výsledek sytosti, který odpovídá už skoro například dřevotisku. Stálo se mi několikrát, že zkušení grafici si mysleli, že ty kresby jsou hlubotisky.
Chce to samozřejmě čas a trpělivost – a tu už nemám posledních 5 let na olejové barvy. Každá nádherně a jinak voní a brilantní zářivost je nepřekonatelná, ale akryl schne okamžitě a mohu ho kombinovat s tuší.
Jak často vystavujete v Čechách?
Naposledy jsem vystavoval v Čechách v roce 2005, ale příští rok budu mít prodejní výstavu v dubnu v Mariánských Lázních, kde budou ke zhlédnutí i větší formáty, celkem 35 obrazů.
Jinak vystavuji pravidelně 2-3x za rok.
Vzpomenete na začátek své tvorby?
Začínal jsem asi v 6 letech u akademického malíře Vítězslava Eibla v Mariánských Lázních právě s olejomalbou – hrozně mne to ovlivnilo a mám na to do dnes krásné vzpomínky, především, když jsme malovali venku v přírodě či na kolonádě.
Začátkem sedmdesátých let jsem objevil komiksové kresby Káji Saudka a Daliho. A už více než 40 let jsem obdivovatel Alfonse Muchy.
Vaše výstava bude také součástí letošních Literárních Františkových Lázní, jaký vztah máte k literatuře?
Co se týče literatury, tak jsem celý život knihomol!
Když jsem se ocitnul ve dvaceti v Německu, začal jsem okamžitě číst vše, co se tenkrát nesehnalo v Čechách – buď v němčině nebo v angličtině. Denně v knihovně, mnohdy i knihu za den. První byl Jack Keruac, potom John Steinbeck a další. Dnes je můj nejoblíbenější spisovatel T. C. Boyle a když si chci něco přečíst, co už znám, převážně humorné záležitosti, tak je to Lemony Snicket, autorka knih pro děti a mládež Cornelia Funke nebo Franz Kafka, kterého čtu asi nejraději a neustále objevuji jeho skrytý humor…