Na slovíčko s jedním z nejmladších, ale velmi úspěšných učitelů ZUŠ Františkovy Lázně Lukášem Böhmem

Motto mladého pedagoga zní: Moje práce je pro mě současně koníčkem. Na ZUŠ do Františkových Lázní nastoupil v době studia, které v současné době dokončuje. Jeho žáci dosahují vynikajících výsledků nejen v krajských, ale i v celostátních soutěžích. O tom, na jaké škole získal hudební vzdělání, jaký obor studuje a třeba také o tom, co pro něho hudba znamená, se mladý pedagog podělil v rozhovoru.

Můžete našim čtenářům sdělit, na jaké škole jste získal své hudební vzdělání, a co ještě studujete, přesněji jaké studia končíte?

Na zdejší ZUŠ jsem nastoupil v roce 2010, kdy jsem ještě byl student 3. ročníku konzervatoře.

Nejprve jsem vystudoval Střední odbornou školu v Chebu – obor pozemní stavitelství, kde jsem v roce 2009 odmaturoval. V tomto roce jsem složil talentové přijímací zkoušky na Státní konzervatoř do Prahy, kde jsem studoval do roku 2014 ve třídě prof. Milana Poláka. Ten mě dovedl až do absolutoria a připravil mě na přijímací zkoušky na HAMU. Tady jsem od roku 2014 byl v klarinetové třídě prof. Jiřího Hlaváče a prof. Vlastimila Mareše. Nejdříve jsem ukončil bakalářské stadium, a poté jsem pokračoval na navazujícím magisterském stadiu. To jsem nyní dokončil 6. června, kdy jsem absolvoval státní zkoušky.

 Jste ještě mladý muž, a tak snad ve vašem případě nebude nevhodná otázka: kolik je vám let a odkud pocházíte?   

 Je mi 29 let, nyní čerstvě, a pocházím přímo z Františkových Lázní.

Navštěvoval jste v útlém mládí také ZUŠ?  Co pro vás tato škola znamenala, a co vám do vašeho života dala?

Od svých šesti let jsem chodil do ZUŠ Františkovy Lázně, nejprve k panu učiteli Vlastimilu Hrdinovi, kde jsem začínal hrou na zobcovou flétnu. Poté jsem od roku 2000 přestoupil na klarinet k Jaroslavu Paškovi. Postupem času jsem se naučil díky Jaroslavu Paškovi hrát na klarinet, a od roku 2001 jsem se stal členem Mládežnického dechového orchestra v Chebu. Byl to další nový zájem, který mě naplňoval. Našel jsem v orchestru spoustu přátel. Měli jsme všichni společný zájem, a to bylo na tom velmi pozitivní. Také jsem se zúčastňoval jako žák ZUŠ různých soutěží, kde jsem bodoval v celostátních kolech.

Kdo ovlivnil vaši volbu klarinetu?

Určitě volbu ovlivnil můj otec, který v mládí amatérsky na klarinet hrál, a take účinkoval v dechovém orchestru mladých v Mariánských Lázních, kde hrál právě na klarinet.             Jeho otec – můj děda – byl profesionální hudebník.  Celý život byl  1. flétnista Západočeského symfonického orchestra v Mariánských Lázních a učil v Teplé u Mariánských Lázních. Ovládal taken hru na saxofon, na tomto nástroji provozoval komerční hudbu.

Kdy jste se rozhodl pro studium umělecké školy?  Bylo to od počátku nebo jste k tomu kroku “dozrál”?

Řekněme “dozrál”, protože, jak jsem již v úvodu řekl, jsem se ke studiu konzervatoře přihlásil až po absolvování střední školy se zcela technickým zaměřením.

Stal jste se učitelem. A je třeba říci, že dobrým učitelem, protože jste v nedlouhém čase dovedl své žáky k vysokým metám a za úspěchy, které vaši žáci dosáhli v mezinárodní soutěži Dřevohraní v Litvínově jste obdržel Zvláštní cenu poroty za pedagogickou práci. Splňuje zatím tato volba vaše představy?  V čem nejvíc vás naplňuje?

Prozatím jsem se svojí prací spokojený. Bohužel jak již to bývá všude, i má třída má své tahouny, průměrné hráče, a také slabší jedince. Každému je však třeba věnovat stejné úsilí. Ještě bych si přál ve své pedagogické kariéře, abych některé své žáky dobře připravil a dovedl až k tomu, aby úspěšně složili příjímací zkoušky na umělecké střední školy. A jednou třeba abych se i já zase od nich něčemu přiučil, protože novinky a trendy jdou také v hudbě stále dopředu.

Slýchám někdy, že současné děti jsou pohodlnější, chtěli by mít všechno hned, a pokud možno bez námahy. Máte také takovou zkušenost nebo je to jinak?  Myslíte si, že záleží na učiteli, jak dokáže děti zaujmout,“ zapálit?. Můžete prozradit nějaké tajemství ze své učitelské “kuchyně”?

Hodně se snažím své žáky motivovat tak, že s nimi na hodinách hraju.

Myslím si totiž, že se toho hodně mohou naučit formou odposlouchávání. Prostě názorná ukázka je podle mě někdy lepší, než dlouhé ústní vysvětlování, které ne vždy může být ze strany učitele dobře vysvětleno nebo žákem pochopeno.

Samozřejmě ti žáci současně musí mít hudební cítění v sobě. Motivace ze strany učitele je ovšem velmi důležitá. Dále, samozřejmě podle mého názoru, také v úspěšných výsledcích hraje roli klima školy, a to si myslím je u nás ve Františkových Lázních nadstandardní.

Ovšem největší vliv stále ale mají rodiče. Pokud rodiče nebudou svoje děti doma motivovat, cvičit s nimi, zajímat se a podporovat je, učitelé sami od sebe dobré výsledky s žákem nedocílí.

A konečně pro dobré výsledky v soutěžích je důležitý výběr vhodné skladby.

Máte rodinu?

Mám přítelkyni Lenku a dvě holčičky. Marušku, která hraje na klarinet, saxofon a začala také na klavír. Chce zkusit přijímací zkoušky na konzervatoř. A dále Aničku, která také hraje na klarinet a violloncelo. Kromě toho chodí na mažoretky, navštěvuje na ZUŠ tanec a literárně dramatický obor. Další holčička, třetí v pořadí (nebo čtvrtá, když počítám maminku) se užuž klube na svět. Narodit se má v létě.

Co ještě kromě hudby a jak věřím i pedagogické práce máte ještě v oblibě, myslím tím další zájmy nebo koníčky?

Moje zaměstnání a práce jsou samozřejmě i mým koníčkem, což se asi málokomu v životě poštěstí. Jako hlavní zaměstnání mám práci v Karlovarském symfonickém orchestru, kde již působím osmým rokem. V současné době na pozici 1. klarinetisty a vedoucího klarinetové skupiny.

Mimo jiné hraju na saxofony a zpívám. Hraju komerční hudbu k tanci a poslechu již 12. rokem po Františkových Lázních.  Konečně rád sleduji hokej a fotbal, jezdím na kole a zabavuji se pracemi na zahradě, budováním a rekonstrukcemi různých věcí. Beru to jako odreagování.

Máte nějaké další osobní plány?

V současné době si přeju hlavně zdraví pro miminko, které má přijít na svět.  Dále samozřejmě je to zdraví všech mých blízkých a zbytek?  Jak se říká: ‘‘nějak to dopadne’’.

Jaroslava Rymešová