Zpěvák Hynek Tomm, který pochází z Chebu a nazpíval například ústřední píseň k filmu Zdeňka Trošky Kameňák 3, slaví 15 let na hudební scéně. Jako dítě chodil v Chebu a v Aši k profesorce Janě Žofákové do Základní umělecké školy na zpěv, zvítězil tehdy v sólovém zpěvu v kategorii do 15 let za Cheb v celostátním kole a poté vystudoval konzervatoř zpěv. Účinkoval v Hudebním divadle Karlín, Divadle Josefa Kajetána Tyla anebo divadle Semafor. Objevil se také v muzikálu Hair, v jedné z hlavních rolí Kladiva na čarodějnice s Markem Dobrodinským a v muzikálu Zmrzlinka Michala Davida. Na svém kontě má tři CD a duety s Evou Pilařovou, Bárou Basikovou, Kateřinou Brožovou, Valerií Zawadskou, operní pěvkyní Editou Randovou anebo s dnes již zesnulou Květou Fialovou. Nedávno potěšil svým zpěvem posluchače ašského kulturního centra LaRitma.
Už je to více než rok, co jste vydal své v pořadí třetí studiové album s názvem Srdcové záležitosti, pracujete nyní na nějaké nové tvorbě?
Ano, nový repertoár si průběžně připravuji a na období Vánoc a adventu jsem zazpíval novou píseň s názvem, no jak jinak, než Vánoční. Na nové CD nespěchám. Představuji si vydání nového alba až na druhou polovinu roku 2018.
Podařilo se vám natočit v posledních měsících i nějaký nový duet?
Nadá Válová je zpěvačka, která mě v poslední době hodně zaujala. Má zajímavou tmavou barvu hlasu, konečně pro její hlas si ji kdysi vybral i Petr Hapka a textař Míchal Horáček. Natočili jsme duet v šansonu s názvem Není to lehký, otextoval ho Jiří Žáček a hudbu složil Zdenek Hrubý. Premiéra našeho duetu zazní živě už tento tok na mých koncertech, kde Naďa bude mým hostem a naopak já zas jejím.
Máte za sebou i úspěšný recitál v ašském kulturním domě LaRitma s Uršulou Kuklovou. Jak jste si vystoupení užil a jak jste se mezi Ašskými cítil?
V Aši jsem měl svůj koncert zhruba před 15 lety a tehdy jsem byl překvapen, kolik přátel a příznivců v Aši mám, tudíž bylo velmi milé vidět, že opět i po těch 15 letech jsem přátelé neztratil, že mi zachovali svou přízeň. Jako dítě jsem chodil do Lidové školy umění k paní Janě Žofákové na sólový zpěv a musím přiznat, že jsem měl krásný pocit, že po koncertu diváci přišli, že se chtěli fotit, popovídat a že měli zájem o mé CD. To potěší. V recitálu zazněly převážně písně z mého vlastního recitálu, které pro mě většinu otextoval Josef Fousek, Jiří Žáček a hudbu Otto Solčány a Zdeněk Hrubý. Mým hostem byla Uršula Kluková, která všechny pobavila a rozesmála úžasnými historkami ze svého života.
Kromě toho jste měl letos i galakoncert v pražském divadle ABC. Jak jste si ho užil? Jaká na koncertě byla atmosféra?
Galakoncert jsem si užil po všech stránkách, nebylo toho málo a dle reakcí diváků to byl velký úspěch, za což jsem příznivcům upřímně vděčný. Myslím, že největší úspěch zaznamenala píseň Conte Partiro, kde mě doprovodil i sólista houslový virtuoz Ondřej Kvita a pak 11 minutový duet, který zpívám s Bohušem Matušem. Na koncertě mě přišli podpořit gratulanti a zazpívat si se mnou duety – podotýkám bez nároku na honorář. Dorazil například bývalý sportovní komentátor Jaroslav Suchánek a dále pak Jiří Štědron, Valérie Zawadská, Uršula Kluková, Bohuš Matuš, Zbyněk Drda, Ellen Lenská a další. Večer moderoval suprově Petr Jančařík a velké díky patří 17 tičlennému orchestru Golden Bi Bandu Praque pod vedením Petra Soviče. A největší díky patří manažerovi Jardovi Pilnajovi. Když jsem zazpíval duet s Květou Fialovou (Květa bohužel zněla už jen z reproduktoru) zhruba polovina diváků povstala, a totéž se stalo po mé závěrečné písni, kdy diváci tleskali ve stoje. Myslím, že to je nejkrásnější, co si zpěvák může přát – poděkování od diváků.
Přesto všechno neprožíváte v tuto chvíli radostné období…
Budu upřímný. Momentálně je to velká bolest a žal. Ještě před několika týdny jsem byl šťastný na svém galakoncertě v Praze v Divadle ABC, kde byla i moje maminka. Teď je vše jinak. Ve čtvrtek 23. listopadu kolem půl šesté jsem se s maminkou rozloučil v nemocnici v Chebu. V pátek ráno mi volali z nemocnice a oznámili tu nejkrutější zprávu. Maminka odešla ve spánku 24. listopadu, vlastně osm dní po svých narozeninách. Ti, co znali moji maminku Dagmar Pekárkovou, tak vědí, že byla silná osobnost, s vytříbeným smyslem pro humor, elegantní a moudrá žena. Čtenáři mi snad prominou, když se otevřu a řeknu zcela, co cítím. Milá maminko, byla jsi, stále jsi, budeš navždy moje nejhodnější maminka, můj nejbližší člověk. Věřím, že jsi stále se mnou a budeš i nadále po celý zbytek mého života tady, jako já s tebou. S největší oddaností, upřímností, pokorou a čistotou k mamince se vám tu vyznávám a věřím, že to cítí. Děkuji, děkuji, děkuji ti, mami! Je to pro mne těžké, ale držím se, protože by si to tak moje maminka přála. Přejí všem čtenářům upřímně hodně síly, zdraví a optimismu.
VID
Foto: autor