Hospic Sv. Jiří si připomněl zesnulé pacienty

Vzpomínková bohoslužba za zesnulé klienty Hospice Sv. Jiří se uskutečnila v pondělí 7. listopadu v podvečer ve farním sále římskokatolické fary v Chebu. Během ekumenické bohoslužby mimo vzpomínky na zesnulé zazněly zároveň přímluvy za personál, dobrovolníky, dárce i stávající pacienty.

Na přípravě bohoslužby se podíleli věřící římskokatolické farnosti v Chebu a pracovníci Hospice Sv. Jiří v Chebu, kteří za každého zesnulého zapálili symbolickou vzpomínkovou svíci. „Byli bychom rádi, aby se z bohoslužby stala každoroční tradice, je to důležité i pro nás, jako pečující personál, se se všemi těmi lidmi rozloučit, nezávisle na tom, zda příslušíme, nebo nepříslušíme k nějaké konkrétní církvi,“ řekla ředitelka Hospice Sv. Jiří Alena Votavová.

Hospic Sv. Jiří funguje od února roku 2014 a od svého začátku pomohl již více než 130 lidem zemřít v domácím rodinném prostředí.

Kázání otce Metoděje při příležitosti vzpomínkové bohoslužby za zesnulé pacienty:

Jan 19,23-30

Když se pozorně zamyslíme nad posledními okamžiky života Ježíše Krista, tak nás napadne, že to ten „Syn Boží“ neměl vůbec lehké. Ježíšovi bylo třiatřicet let, byl plný síly. Byl to spravedlivý muž, který mnohé uzdravil a řadu dalších inspiroval k duchovnímu následování svým osobním příkladem. Stal se člověkem, který jednou pro vždy změnil tento svět.

Paradoxní přitom je, že vyvrcholením jeho vítězství se stal okamžik smrti. Ať už byl ten okamžik jakkoliv těžký, bezvýchodný, bolestný, zraňující, přesto neodvrátil Ježíše z jeho pravé cesty, během které přináší lidem i celému světu pokoj a smíření.

Ježíš umírá na kříži, který je pro něj jako pro Žida prokletý, umírá rukou nepřátel vydán svým vlastním lidem, prodán jako otrok jedním z dvanácti svých nejbližších, umírá nevinen mezi vrahy a zloději… A co dělá v ten okamžik? Odpouští svým vrahům, modlí se za své nepřátele, děkuje Bohu za svůj život, za své poslání. Děkuje za konkrétní lidi, kteří s ním žili, za lásku, kterou k nim pociťoval, za lásku, díky které to celé utrpení dává smysl i v ten poslední okamžik. A to je právě ten důvod, proč jsme se tady dnes sešli, abychom za tyto obrovské dary děkovali navzájem. Za tu lásku konkrétních lidí, díky kterým jsme měli odvahu tou cestou kráčet. Abychom poděkovali těm lidem, díky kterým dávalo smysl být spolu až do posledního okamžiku i v těch těžkých chvílích…

A za to bych Vám všem chtěl také velmi poděkovat – za tu péči a starostlivost, protože jste se v té službě nezávisle na Vašem vyznání stali těmi pověstnými blahoslavenými, kteří se poznají podle plodů svého ovoce. Stali jste se těmi, kteří přinášejí pokoj a smíření, a to není vůbec málo.

Děkuji Vám…

Metoděj Vít Kout