Před chebskou knihovnou vzniklo vzpomínkové místo na Mgr. Marii Mudrovou která zemřela v úterý 12. ledna. Poslední rozloučení proběhne v úzkém rodinném kruhu bez obřadu. V plánu je vzpomínková akce pro veřejnost, až okolnosti umožní její přípravu a vlastní realizaci.
Svíčky, květiny, příp. vzkazy bohužel nelze v tomto období pandemie přinášet do knihovny, která je veřejnosti uzavřena.
Zdroj: Chebská knihovna
Video: Autor Milan Daněk
Vzpomínka Jakuba Formánka
Červené vlasy, nekonečný optimismus, rozhled, maximální nasazení a pracovitost, knihovna, zájezdy, politika (Zelení), laskavé srdce, dáma…
Dnes ráno došla do Chebu zpráva, která zasáhla nejednoho občana města. Svůj boj s těžkou nemocí, který paní Marie Mudrová vyhrála v minulém roce, překazilo onemocnění Covid-19, kterému v ranních hodinách podlehla. Jako člověk, který jí byl velmi blízký, přikládám za téměř deset let spolupráce osobní vzpomínku.
Mohl bych napsat knihu o tom, co jsme spolu zažili. Od přednášek, zájezdů až po velké akce jako byla připomínka sebeupálení Jana Palacha či Týden židovské kultury. Rád bych vzpomněl na její vlastnosti, protože v mnohém se jednalo o ryzí chování, které v současné době má málokdo.
Marie nikdy neznala slova jako „ne“, popřípadě „to nejde“. Vždycky našla řešení, a že situací, kdy jsem neviděl světlo na konci tunelu, byl nespočet…
Marie byla mistrem politického kompromisu. Ve veřejném vystupování jako zastupitelka byla tichá, ale činy, které díky funkci mohla konat, budou dlouho viditelné.
Marie milovala dvě oblasti, které nás vlastně spojily v krásné přátelství – školství a kultura. V obou případech měla až do posledních chvil obdivuhodný přehled. Kulturu považovala za nejdůležitější věc v našich životech, stejně jako já moc dobře chápala, že jak na městské, krajské i celostátní úrovni to je oblast, která je pro všechny důležitá, ale až na posledním místě…
Marie byla členkou mnoha spolků, institucí, organizací a mezi knihovníky bylo její jméno zvučné. Pamatuji se na svou návštěvu knihovny v Olomouci, kde její jméno skloňovali v superlativech, hlavně pro myšlenku, že moderní knihovna dnes již není o knihách, ale hlavně o kultivaci veřejného prostoru skrze její aktivity.
Marie byla obdivuhodná svou pílí a zápalem pro práci. V knihovně působila v kuse 50 let a vždy ji bránila s plným nasazením. Mohli jste jí zavolat v kteroukoliv denní či noční hodinu a vždy měla vlídného slova. Nikdy se nemračila a vždy, i ve chvílích, kdy jí nebylo dobře, se dokázala smát a nedat své vnitřní bolesti najevo.
K Marii se těžko hledala cesta. Byla Beran, což ráda říkávala a lidi si k tělu plně nepřipouštěla. Ráda pozorovala. Dodnes si pamatuji, jak jsme několik hodin seděli ve Veroně na náměstí a pozorovali lidi. Byl to úžasný zážitek. Stejně tak to měla například s tykáním se svým okolím – byla to velká vzácnost, které si budu navždy vážit. Kdo ale přišel s Marií do styku, v knihovně či na zájezdech nebo jen tak na ulici, cítil, že uvnitř je laskavá duše a velké srdce.
Knihovna a knihovnictví v ČR ztratily duši a město Cheb ztratilo významnou, skromnou osobnost přesahující hranice kraje, jak dokazují reakce na Mariino úmrtí.
Slova nedokáží vyjádřit, jak obrovská ztráta pro mě úmrtí Marie Mudrové je. Jedno vím zcela jistě – nechtěla by vidět náš smutek a řekla by mi: „Jakoubku, měl bys v tuto chvíli říct nějaký židovský vtip“. Dobrá, tak tady ho máš: „Mně je úplně fuk, jak se jmenuješ. Necourej se mi po vodě, když tu chytám ryby!“ Maruško, děkuji za krásná léta spolupráce, nikdy
nezapomenu!
Requiescat in pace!
Jakub Formánek