Zamyšlení: Perspektiva delšího života má být zárukou záchrany života? 

Zamyšlení: Sociálními sítěmi rezonuje svízelná situace v chebské nemocnici. O své zkušenosti se podělil primář interního oddělení nemocnice v Chebu, který uvedl:  „Aktuálně v chebské nemocnici již není jediné volné intenzivní lůžko a jsme nuceni již selektovat  pacienty, kteří na intenzivní péči dáme a které necháme na standardním oddělení prakticky umírat na těžký covidový zápal plic.“ (celé znění zde)

Foto: ON-LINE: Nechceme přežívat, chceme žít, volají demonstranti za otevření Česka – Novinky.cz

V kontextu této zprávy mi připadá nedělní pražská demonstrace „za otevření Česka“, kterou organizuje iniciativa Chcípl PES, jako výsměch těm, kteří na pokraji svých sil bojují o životy nakažených Covid-19.

Proč výsměch? Na demonstraci jsou převážně mladší lidé, kteří přijeli vyjádřit svoji nespokojenost nad současnou epidemiologickou situací a s ní spojenými omezujícími opatřeními. Svou nespokojenost většina projevovala bez roušek a bez rozestupů. V souvislosti s vyjádřením chebského primáře Adamce mě napadá, jak by se rozhodovalo o posledním volném lůžku: sanita přiveze někdo z účastníků demonstrace, který se tam nakazil a dojde u něj k těžšímu průběhu (což není vyloučené ani u mladších lidí), a člověka 85 let +, který se nakazil například v čekárně u lékaře.  Pokud budou lékaři nuceni vybrat jednoho z nich, kdo má větší právo na život… ?  

Není mým cílem zlehčovat mnohdy až kritickou situaci podnikatelů (mezi které také patřím), z nichž někteří  jsou na pokraji krachu a perspektiva v nedohlednu. Zamyšlení je spíše o tom, že demonstrovat  – vyjadřovat nesouhlas patři mezi základní lidská práva, ale mezi ně patří také právo na zdravotní péči. Nezávidím lékařům a hluboce je obdivuji, když budou postaveni před rozhodnutí o tom, kdo bude mít větší šanci na uzdravení…

Fah