Většina lidí ho zná jako pána s kamerou. Nechybí na žádné z chebských kulturních, sportovních a společenských akcích. Řeč je o chebském kameramanovi Milanu Daňkovi. Natáčení událostí v Chebu a okolí se věnuje už řadu let, kdysi jako amatér a teď už dlouho jako profesionál. Jeho rozsáhlý archiv ukrývá unikátní snímky z běžného života v Chebu, proměny města, zachytil ale také osudy řady chebských staveb, které podlehly zubu času či naopak relativně nedávno vyrostly. Před čtyřmi lety obdržel Milan Daněk ocenění za dlouholetou činnost pro město Cheb. Ve čtvrtek 7. listopadu od 18.15 hodin můžou zájemci zhlédnout v chebské knihovně dokumentární film z dílny Milana Daňka, který vytvořil ve spolupráci s hercem Pavlem Markem a který diváky zavede do doby před 30 lety. 
Živé Chebsko si s kameramanem Milanem Daňkem povídalo o začátcích jeho tvorby, o jeho bohatém archivu, ale také o listopadových dnech roku 1989.
Kdy jste vzal poprvé kameru do ruky?
To bylo v roce 1974, když jsem dostal filmovou kameru a začal jsem točit. Byly to různé události, hlavně rodina i dění v Chebu. Natáčel jsem třeba vlaky, jízdu po trati, přírodu, … Tehdy to byla docela drahá záležitost, jedna pětiminutová cívka s vyvoláním stála asi 180 korun. Byl jsem samouk, ale hodně věcí jsem okoukal a také získal rady od zkušenějších.
V 1985 jsem si koupi videokameru v tehdejším v „Západním Německu“. O dva roky později druhou, také v Německu a pak jsem rok musel na kriminálce a soudu vysvětlovat, jak jsem ke kameře vlastně přišel. Od té doby si říkám, že kamer není nikdy dost, a tak když vidím novinku, koupím si ji.
Jste známý tím, že máte velmi rozsáhlý archiv…
Od té doby, co mám kameru, natáčím nejen dění v Chebu, ale i v okolí. V současné době už mám skoro všechno zdigitalizováno. Ale VHS kazety mám stále schované, jsou to desítky krabic se stovkami kazet z dění ve městě, ale také z bourání, budování, …
Archiv M. Daňka
Velmi cenné záběry máte také z listopadu 1989. Kolik jste natočil materiálu?
V archivu mám kolem dvaceti kazet VHS – v průměru po třech hodinách. Na záznamech mám třeba chebské divadlo, kde se tehdy v těch listopadových i prosincových dnech lidé scházeli. Vystupoval tam např. Luděk Vystyd – chebský architekt, herec Marek spolu divadelníky, kteří to vlastně celé vedli. Poprvé jsem tam viděl vystoupení Ladislava Jakla – bývalý mluvčí Václava Klause. Jezdili sem umělci z Prahy. Byl tady například Janek Ledecký a studenti, kteří mluvili o aktuálních událostech nejen v Praze, ale i v jiných částech republiky. Jedním z prvních tam vystoupil chebský advokát Kubíček. Říkal, že je třeba udělat nové zákony a pořádek. Všechno je prý už vymyšlené, stačí jen nahlédnout, přizpůsobit a zákony máme hotové. Pamatuji tu dobu, bylo to nadšení radost. Čekali jsme změny.
V železničním depu, kde jsem tehdy pracoval, vládla také dobrá nálada, svolávaly se schůze. Dokonce se měl odvolávat náčelník depa, iniciátoři však tehdy nepřišli, protože dali přednost tomu, že se v bance prodávaly západoněmecké marky -tuším, že za 12 korun… Před prezidentskými volbami v prosinci 1989 jsme chodili s Zbyňkem Illkem a Antonínem Hofmanem a natáčeli anketu – buď to byla náhoda, nebo opravdu všichni byli nadšení a byli pro změnu.
V Grůnerově domě sídlil tehdy štáb OF (Občanské fórum), stále se tam něco dělo. Pražáci sem vozili záznamy z Prahy a tady se to pouštělo. Lidi po celý den chodili a mohli sledovat takřka aktuální dění. Tiskly se plakáty, například o přípravě generální stávky, o tom, že by se nemělo dopustit skartování materiálů od STB, které tehdy pravděpodobně ve velké rychlosti příslušníci odváželi a ničili. Také mi ale známí doporučovali, abych byl opatrný na natočený materiál, abych neměl problém, ale také proto, aby se záběry uchovaly. 
Foto: Marek Dražan
Pak už se z vás stal profesionální kameraman?
V březnu 1994 jsem přestal pracovat na dráze. Mohl jsem jít pracovat jako kameraman do České televize, ale nakonec z toho sešlo. V prosinci bylo založeno studio Eso, u jehož vzniku stál Z. Soukup a J. Kubík. Byla to regionální redakce pro televizi Nova, kde jsem začal pracovat jako kameraman. Spolupráce trvala několik měsíců. Zajímavostí z dnešního pohledu technologických vymožeností bylo to, že se nedaly záznamy posílat tak jednoduše jako dnes. Film s reportáží se musel zpracovat a pak se odesílal, takzvaně „trasoval“, z vysílače Zelená Hora do Prahy.
Pak jsem odešel na „volnou nohu“ . Bylo to také ze zdravotních důvodů. U práce kameramana jsem však zůstal, ale už jen jako externí spolupracovník pro všechny tehdejší televize.
Pak začala spolupráce s městem Cheb. Natáčel jsem městské akce – společenské, sportovní i kulturní. Spolupráce trvá stále.
Před deseti lety – u příležitosti 20 let od Sametové revoluce – jste vytvořil ve spolupráci s chebským hercem Pavlem Markem film o nedávné historii Chebu. Chystáte nějakou novinku k třicátému výročí?
Dosud nezveřejněné záznamy z převratových událostí budou promítány na LED obrazovce před chebským divadlem – pravděpodobně ve dnech 16. a 17. listopadu.