O tom, že ženy za volantem kamionů už nejsou výjimkou, není pochyb. Ale jak se dá skloubit časově náročná práce s rodinou? Jednou z řidiček nákladního auta je i Milada Horáková z Chebska. Právě s ní si Živé Chebsko povídalo o tom, jak je složité dostat se k takové práci, jestli má jako žena nějaké úlevy nebo třeba o tom, jak se chovají její mužští kolegové.
Foto: Archiv M. Horákové
Jak jste se dostala k řízení nákladního auta?
Začátek byl už v roce 2004, kdy jsem řešila celkem nelehkou životní situaci. Přišla nabídka, abych začala jezdit. Z počátku to bylo je občas, ale postupem času se to změnilo na stálou práci. Od roku 2012 jezdím s kamionem.
Pamatujete si, jaké bylo vaše první auto?
Byla to Škoda MTSP 25, takzvaný mates. Právě do tohohle auta jsem sedla a u ježdění s náklaďákem už zůstala.
To bylo vše tak jednoduché?
Nebylo, musela jsem si dodělat řidičskou skupinu „C“ No, a pak už to šlo skoro samo. Začala jsem u chebské firmy jezdila po stavbách a pak si dodělala E přívěsy a přešla ke známým „ramínkářům“. Tady jsem vydržela tři roky. Poté jsem přešla do Německa, kde jsem do teď.
Ale nezačala jsem tam na kamionech, ale v pekárně za hranicemi, kde jsem rozvážela pečivo. Po nějaké době jsem zjistila, že tohle pro mne není to pravé. A tak jsem hledala něco jiného. Na inzerát jsem našla dopravce, který zrovna hledal řidiče kamionu a neměla jsem to z domova daleko. Letos už je to pátý rok co tam jezdím. Mám Mercedes – soupravu s vlekem.
Foto: Archiv M. Horákové
Znamená to, že jezdíte po celé Evropě?
V současnosti mám svoji trasu. Každý den jsem doma. Ale dálky jsem si také vyzkoušela, ale zjistila jsem, že mi tohle nevyhovuje, hlavně kvůli hygieně. Se svým autem jsem jezdila po Francii, byla jsem i v Paříži. Projela jsem Nizozemsko, Belgii, Švýcarsko, Rakousko a samozřejmě Německo.
Když srovnáte, jak se jezdí v cizině a tady u nás, jsou nějaké rozdíly?
Zdá se mi, že je to všude stejné, ale Němci jako řidič jsou asi více ohleduplní. Co se týká například mnohokrát zmiňovaného předjíždění kamionů, někteří opravdu spěchají, a tak alespoň já, nechám v klidu každého takového předjet, nehoním se s ním. Ale vždy i tohle je o člověku, nezáleží jaké auto řídí malé nebo velké,záleží na tom jak to má člověk srovnané v hlavě.
Jak se k vám mužští kolegové chovají? Pomáhají vám?
Pomáháme si navzájem. Většinou není rozdíl v tom, jestli řídí žena nebo muž. Panuje mezi námi taková kolegialita. Tím, že jsem žena, vím, že když bych se dostala do potíží, nabídnou mi pomoc, ale já si mnoha problémy dokáži poradit sama. Jinak se s kolegy řidiči informujeme o provozu nebo problému, který se na cestách vyskytne.
Jak vidíte svoji budoucnost? Plánujete u řízení kamionu zůstat?
Zatím změnu neplánuji, ale v budoucnu se asi poohlédnu po jiné práci,protože roky přibývají .
Foto: Archiv M. Horákové
Jak se k vaší práci staví rodina? Podporuje vás?
Vzhledem k tomu, že už mám děti velké, tak je jeden problém vyřešen. Ale když byly malé, fungovaly babičky. Ale velké problémy jsem řešit nemusela, protože jsem každý den doma.