Tábor, kde se z malých trosečníků stávali námořníci a nakonec “opravdičtí” kapitáni

Dva rekreačně sportovní tábory pro děti svěřené do pěstounské péče a pro děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením uspořádalo sdružení Rokršti Cheb na své základně v chatě Maruška v Kraslicích. Celkem se dva táborové turnusy týkaly vice než 50 dětí. Táborový pobyt také jako každý rok podpořilo finančně Město Cheb.Dva rekreačně sportovní tábory pro děti svěřené do pěstounské péče a pro děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením

“Byl to nejlepší tábor, který jsem kdy zažil,” prohlásil zcela vážně s vykulenýma očima asi osmiletý klučina. Mimochodem, byl na táboře poprvé, ale zážitky, které tu měl možnost prožít, si jistě sebou ponese ještě dlouho.

Děti se tu rozhodně nenudily. Bez budíčku a bez nějakého reptání samy vstávaly ještě před osmou hodinou ranní, a ač by asi některé z nich ještě doma chrupaly ve vyhřáté postýlce,, tady běžely do sprch, pak je čekala rozcvička a snídaně připravená obětavou paní kuchařkou Miluškou. A dodejme, že k tomu připravovala stejně chutné obědy, večeře, a svačinky.

A pak to šlo ráz na ráz. Zkušení vedoucí od nejmladší Míši po nejstaršího “Čerta” to s nimi od rána parádně “rozjížděli” : vědomostní i zábavné soutěže, hry, sportovní klání, děti se učily vázat uzly i poznávat byliny, stavěly “lodě” z větví a “obeplouvaly” s nimi ostrov, bojovaly s piráty… bojovaly s piráty. Čekaly je i výlety za zajímavými cíli: například zábavné dětské centrum Fantazie v Sokolově, horské středisko Bublava nebo westernové městečku u Nového Kostela, kde si děti mohly vyzkoušet stolování v opravdové “lepší” restauraci a je třeba dodat, že všechny, i ty nejmenší, obstály na výbornou. Projížďka na koních, cesta vláčkem i dovádění na trampolínách. A nechyběly ani oblíbené diskotéky.

V rámci táborové hry s názvem Tajuplný ostrov se z kluků a děvčátek stávali postupně z trosečníků plavčíci, pak námořníci, lodivodi a nakonec kapitáni. Ti pak byli za dobře zvládnuté úkoly po zásluze na konci tábora objevením bohatého pokladu. Kromě sladkostí v něm našli také školní potřeby.

A dovolte přidat dva pěkné příběhy. V herním centru Fantazie v Sokolově, kam směřoval jeden z výletů a kde se mohly děti dosyta vyřádit na různých zábavných atrakcích, dění sledovala mladá maminka s malým chlapcem. Po chvilce oslovila vedoucí tábora Alenu a vyptávala se jí, kdo jsou, a odkud jsou a kolik je zde těch dětí. Alena k tomu pak sdělila následující. “Nejprve jsem si myslela, že to nás chtěla napomenout, že děti jsou příliš hlučné a řádí, ona však odešla k pokladně a pro každého z malých táborníků (bylo jich zde 25) koupila žeton, aby se mohli ještě povozit na elektrických autíčkách. Všimla si totiž, že právě o ty se děti zajímají nejvíce. Prostě jen tak chtěla přispět k větší radosti rozdováděných táborníků, kteří měli možná už na svém životním startu méně štěstí než měl její vlastní syn.

Dalším “dobrodincem” se pak stal majitel restaurace na Bublavě. Vedoucí se chtěla jen zeptat, zda mohou děti použít WC, protože je čekala ještě delší cesta autobusem k návratu na táborovou základnu. Prostě pozval všechny děti ke stolům a pohostil je malinovkou. Řekněme: dobří lidé stále žijí, a naštěstí jich není tak málo.

Takže: tábory skončily, ale všechny námi oslovené děti nám ještě než nastoupily do autobusu, který je vezl zpátky domů nadšeně řekly, že to mělo jedinou chybu, a to, že byl krátký. A už prý se těší na další.

J. Rymešová