Mladí z tanečních oddělení základních uměleckých škol na rozdíl od hudebníků mají bohužel méně příležitostí se porovnávat s jinými na soutěžích. Přestože se jinak každoročně pořádají různé taneční přehlídky a festivaly, nejsou zde vyhlašováni vítězové, nejsou tu poražení. Možná právě o to jsou cennější soutěže a úspěchy na nich dosažené. Žákyně ze třídy paní učitelky Dagmar Dusové, si letos nadělily předčasného Ježíška v podobě zlaté medaile, poháru a diplomu za prvenství na Mia League. Mezi mnoha konkurenty zaujala jejich choreografie inspirovaná hudbou a tancem Michaela Jacksona posuzovatele natolik, že je vyhodnotili jako nejlepší ze všech. Soutěž probíhala v Chebu, pořadatelem SK Trinity Club Cheb a šlo již o 20. ročník.
Na snímku zleva: Klára Nesvarbová, Natálie Dingová, Kamila Strachotová a Lucie Jandová s paní učitelkou Dagmar Dusovou předvedly své trofeje. Na obrázku dvě dívky z týmu chybí Julie Steinke a Kristína Kůtková, které v době vzniku článku byly zaneprázdněny jinými školními povinnostmi.
Skupinu tvoří Klára Nesvarbová (12), Natálie Dingová (13), Kamila Strachotová (13), Lucie Jandová (13), Julie Steinke (14) a Kristína Kůtková (15). Její trošku jazyk lámající a zcela originální název vymyslela sama děvčata a je sestavena z počátečních slabik jejich jmen. Na svět přišla JULUKANATIKA.
Všechny dívky chodí k paní učitelce Dusové už od svých předškolních let. Začaly jako pětileté, takřka všechny na ZUŠ ve Františkových Lázních, kromě Klárky. Ta pochází z Aše, kde také jako malá s tancem začínala, ale rovněž u paní učitelky Dusové, která na tamní ZUŠ dojížděla. Když paní učitelka skončila, rozhodla se, že začne dojíždět ona za ní.
Pokud se bydlišť týká, pak Julie a Kristína bydlí v Chebu, Klárka V Aši, Kamila a Lucka jsou z Křižovatky a pouze jediná dívka, Natálka je místní.
Děvčata nám prozradila, že tohle byla jejich první velká soutěž v jejich dosavadní taneční kariéře a úspěch je samozřejmě naplnil velkou radostí a chutí pokračovat dál v práci. Kupodivu se však všechna shodla, že svůj další život – prozatím – nespojují s tancem jako s profesí. Pokládají ho jen za velkého koníčka. „Když jsem smutná, tak si pustím rádio a začnu si tančit na melodie, které tam hrají a k tomu si někdy i zpívám. A zase se mi vrátí dobrá nálada,“ řekla asi za všechny Klárka. Ostatní pokyvovaly hlavami. Ano, ony to cítí stejně.
Balet nebo výrazový tanec. Zase shoda. Balet je samozřejmě základ, ale děvčata preferují výrazový tanec, současnou hudbu. Paní učitelka prozradila, že je zapojuje i do tvorby choreografie, a holky prý se do všeho pouští s nadšením, přicházejí s vlastními dobrými nápady, spolupracují i při výběru hudby. I to je součást výuky a rozvoje jejich mladistvé kreativity. Schází se k výuce jednou týdně, a někdy za „domácí úkol“ dostanou vymyslet nějaké pěkné taneční sólo.
V tanečním sálu ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně se během tréninku mladé tanečnice předvedly některými ze svých úspěšných kreací.
V současnosti také pracují na projektu Vivaldino, který bude propojen se stínovým divadlem. Představí se tím veřejnosti na konci tohoto školního roku. Pro některé z nich (Kamilu, Natálku, Lucku a Julii) to bude současně absolventské vystoupení, které uzavře sedmiletý cyklus výuky.
Klárka a Kristína se ještě věnují zpěvu (ve třídě paní učitelky Soni Leškové), kde také byly úspěšné. Klárka hraje ještě na klavír, Lucka se věnuje kreslení a keramice (třída paní učitelky Veroniky Černé) a lehké atletice, Natálka donedávna chodila na aerobik a ke koním, ale kvůli škole musela koníčky omezit, stejně jako Kamilka, které se věnuje keramice a hře na flétnu.
Paní učitelka Dagmar Dusová je na své žákyně pyšná. Přiznala ale, že i tento úspěch je pro ni významný a že šlo i pro ni o zatím největší soutěž. Na ZUŠ Járy Cimrmana ve Františkových Lázních učí už mnoho let. Sama přesně nedokázala říci, kolik za tu dobu měla nebo má v současnosti žáků. Velkou skupinu tvořívají předškoláci. Ti bývají líhní, ve které se začínají „klovat“ první talenty. Tihle malí samozřejmě vyžadují hodně práce, ale je to radost s nimi dělat. Velké talenty? Samozřejmě to jsou aktuálně děvčata, se kterými jsme hovořili, ale zároveň má další nadějné děti i jiných skupinách.
Je maminkou dvou a půlleté Emičky. Díky rodině, která hodně pomáhá, se mohla vrátit ke svým žákům a výuce milovanému tanci mnohem dříve, nežli jí vypršela mateřská. Aspoň na několik hodin v týdnu. Co je jejím snem? „Mým snem je už dlouho vyučovat „Pole Dance“. Vím, že tzv. „tanec u tyče“, evokuje určité představy a má bohužel hodně špatnou pověst. Nicméně to ale neznamená, že sám ten tanec jako takový není krásný. Přála bych si, aby se prolomily ledy, a alespoň na zkoušku jsme ho na zdejší škole zahrnuli do výuky. Ve své skutečné podobě jde o náročný tanec vyvolávající silný umělecký zážitek.“
Foto a text: J. Rymešová