Na Seebergu oživili adventní tradice

Proč chodí Mikuláš už 5. prosince? Jaké tradice během adventu dodržovali naši předci na venkově? A jaké pochoutky chystali pro štědrovečerní tabuli? Na tyto a mnohé další otázky odpověděla zajímavá akce, která se v sobotu konala na hradě Seeberg. Nesla příznačný název Seeberský advent.

Více fotografií zde: https://www.zonerama.com/ZiveChebsko/Album/3954990Na Seebergu oživili adventní tradice

„Tentokrát jsme se nesoustředili na Vánoce jako takové, nýbrž na samotný advent. Dnes v našich představách totiž období adventu zcela splývá s Vánocemi. Řada tradic, které dnes máme spojené s Vánoci, však tradičně souvisí právě s adventem,“ řekl Štěpán Karel Odstrčil, ředitel Muzea Františkovy Lázně. Program nachystaný v prostorách barokní hrázděné stodoly hradu Seeberg návštěvníkům nabídl recepty adventní a vánoční kuchyně, rukodělné dílny, kde si malí i velcí mohli vyrobit vánoční ozdoby a dekorace. V průběhu odpoledne vystoupil se dvěma hudebními pásmy také lidový soubor Marjánek. Zájemci si zároveň mohli vyzkoušet i lidové způsoby věštění budoucnosti, jako například pouštění lodiček se svíčkami. „Právě třeba nám dodnes známé věštění pomocí litého olova či házením střevíce bylo typické pro adventní čas, běžně se provozovalo o tzv. kouzelných nocích spojených se svátky svatého Ondřeje, Barbory či Ambrože,“ popsal ředitel muzea.

Návštěvníci si na Seebergu mohli vytvořit papírovou hvězdu, symbol Vánoc známý především z příběhu o třech králích, které hvězda přivedla do Betléma. Nechyběl ani adventní věnec ve fialové barvě, která se s obdobím pojí. A přišel i Mikuláš, který návštěvníky obdarovával perníčky a ovocem. A proč vlastně chodí už 5. prosince večer, když svátek připadá až na 6. prosince? I to se návštěvníci dozvěděli. Pro naše předky totiž další den začínal už západem slunce. Den se nepočítal na 24 hodin, nýbrž jako jedna noc a den. V řadě tradic se tak odráží jiné vnímání času. „Podle liturgického roku je například už první advent začátkem nového roku. Na našem kole, jež kombinuje selský rok s běžným a liturgickým kalendářem, si lidé mohli vyzkoušet, že naše současné počítání času, tedy i to, že den začíná o půlnoci, je v podstatě iluzorní. Dosud pro nás platí, že den začíná, když vstáváme do práce. To stejné platí i pro celý rok. Pro sedláka bylo mnohem důležitější, umožní-li mu počasí orat pole, než jestli má v kalendáři 23. února. A advent je dobou přechodu mezi starým a novým rokem,“ vysvětlil Štěpán Karel Odstrčil. Doba, jež byla vnímána jako kouzelná. Vánoční stromeček zavěšený nad stolem špičkou dolů měl domácnost chránit před zlými duchy. Zároveň však lidé věřily, že jim nadpřirozené síly obzvláště působící v této době, na základě nejrůznějších orákul poodhalí něco z vlastní budoucnosti..

Více fotografií zde: https://www.zonerama.com/ZiveChebsko/Album/3954990Na Seebergu oživili adventní tradice

Na Seebergu se hovořilo také o jídle. „Během adventu se připravovaly vánoční štoly a vánočky, jež byly před sto lety skutečně svátečním pokrmem. Pro zájemce jsme proto připravily původní recepty. A jaký je vlastně rozdíl mezi vánočkou a tradiční egerlandskou štolou? Prakticky žádný. Těsto je totiž v obou případech kynuté a záleží pouze na tom, jak je člověk uplete či přeloží,“ podotkl ředitel muzea. „Uvědomme si, že když se tehdy chodilo na přástky, selka běžně společnosti k občerstvení nabízela pouhý chleba. Ne s máslem či sádlem, jak bychom si mohli představovat, ale pouze chleba. Připravili jsme proto na ukázku skromnější štědrovečerní tabuli, na které nechyběl právě chléb, sušené ovoce, ořechy nebo třeba čočková polévka. Máme zde také takzvané „Bröihtn Biazala“, neboli selskou rybu. Jídlo chudých v Podkrušnohoří, jež se sice méně objevovalo také na Chebsku. Jde o kynuté těsto blanšírované v mléce či v horké vodě a obalené v nastrouhaném perníku. Celá rodina pak jedla dohromady z jedné velké mísy, čímž byla demonstrována pospolitost rodiny,“ dodal.

Více fotografií zde: https://www.zonerama.com/ZiveChebsko/Album/3954990Na Seebergu oživili adventní tradice