Slavnostní vernisáží budou v pátek zahájeny dvě výstavy v chebské galerii G4. Návštěvníci budou moci zhlédnout fotografie Sáry Saudkové a Vladimíra Židlického. Vernisáž začne 3. listopadu v 18 hodin.
Výstava Sáry Saudkové s názvem Joy je uspořádána k autorčinu životnímu jubileu. Soukromé hry, to je název druhé výstavy, tentokrát Vladimíra Židlického. Zájemci mohou zhlédnout dílo autora z let 2007 až 2015. Úvodního slova se ujme Tomáš Měšťánek a Zbyněk Illek. Kulturní program obstará Bára Zmeková.
Výstavy potrvají do 28. ledna.
Vladimír Židlický experimentuje s dědictvím klasických uměleckých disciplín. Neobyčejná pozornost vypracování pozitivů je zúročením dědictví piktoriální tradice fotografie. Autor vychází z historicky ověřeného zušlechťování zvětšenin, aby zároveň využíval prosvítání rozličných struktur a sahal k završování artefaktů dílčí destrukcí obrazové formy. To je protimluv pouze zdánlivý. Vždyť nevypočitatelné efekty zásahů do silového pole pozitivu figurální kompozice s motivy obnažení jen umocňují.
Po apokalyptických vidinách, vystavených Galerií 4 roku 2007, se v soudobé Židlického tvorbě objevují reakce na digitální možnosti nových počítačových technologií. Autor rozvíjí zejména rozmanité metody potlačování popisnosti, obvyklé zvláště v žánru aktu. Aniž by se vzdával ozvěn svých abstrahujících malířských východisek, souběžně těží z naturalističnosti média fotografie. Jím signovaná díla se pak prosazují vlastnostmi provedení, stejně jako naléhavostí námětu.
Josef Moucha
Sára Saudková je solitérem mezi českými fotografy. Fotografování se začala soustavně věnovat až ve dvaatřiceti letech.
Všechno, co fotografuje, zná, neboť se jedná o bezpočtukrát obehrané příběhy lásky, vášně, osamění, o stav oscilující mezi dětstvím a dospělostí, nyní obohacený i o mateřství a rodičovství. Sára Saudková pracuje s klasickým fotoaparátem a oceňuje, že ji Jan Saudek zasvětil do alchymie fotokomory. Vycizelovaná, ale přesto přirozeně působící kompozice často dovoluje uplatnění drobných detailů, jimiž obraz získá symboliku. Krásu však Sára často nachází tam, kde by ji ostatní zcela přehlédli – jejími modely bývají totiž i ženy, jejichž proporce sotva odpovídají současnému estetickému ideálu. Nejsou tu však jen akty. Do úplně jiných sfér dokáže svého diváka přenést třeba i tajemným zátiším či podivuhodnou impresionistickou přírodní náladou.
Edita Pacovská