Premiéru bude mít na sobotním triatlonu hospicová štafeta. Na start závodu se postaví Metoděj Vít Kout, Julita Iveta Pýchová a Karel Tyrpekl. Na závodníky čeká plavání v délce 800 metrů přes Jesenickou přehradu, 22 kilometrů na kole a na konec osmikilometrový běh z kempu Dřenice na Ypsilonku.
„Za štafetu zaplave duchovní hospice otec Metoděj Vít Kout, kola se ujal hospicový lékař MUDr. Karel Tyrpekl a nakonec poběží podporovatelka hospice paní Julita Iveta Pýchová. Držte závodníkům palce, ať závod ve zdraví zvládnou a přijďte je podpořit tuto sobotu 19. srpna od deseti hodin do Jachtklubu,“ uvedla ředitelka Hospice Sv. Jiří Alena Votavová.
O tom, jak vznikla myšlenka vytvořit hospicovou štafetu, jak se tým připravuje a jak jeho členové trénují, si Živé Chebsko povídalo s duchovním Metodějem Vítem Koutem.
Kdy Vás napadlo, že byste se mohl zúčastnit?
Přišlo to jako blesk z čistého nebe
. Bylo to, domnívám se, na červnové poradě pracovního týmu Hospice Sv. Jiří. V klidu jsem popíjel čerstvě namletou černou kávu a zakusoval k tomu voňavý koblih. Byla to taková chvilka klidu a rozjímání – tvůrčí okamžik, kdy se rodí velká rozhodnutí. A pak to najednou přišlo. Z ničeho nic se mne zeptala paní ředitelka, zda bych se nechtěl za tým hospice zúčastnit závodu. Paní ředitelce se neodmlouvá, tak mi nezbylo než kývnout.
Kdy jste se dali dohromady?
Chvíli to trvalo, nebyl to jednoduchý proces. Já osobně jsem měl původně běhat. Ale čím více se blížilo ono osudové datum, tím více bylo zřejmé, že se nikdo nechce chopit plavání. V týmu pak začalo uzrávat další důležité rozhodnutí. Všichni začali otevřeněji hovořit o mých vlohách k plavání. V tu chvíli jsem si musel připustit, že některé argumenty mají skutečně svou logiku. Třeba ten o mé mírné nadváze, která by mi byla při běhu na překážku, kdežto ve studené vodě se stane předností, neboť mi nebude třeba neoprenu. Ten argument mne přesvědčil. Bylo to, jako by zapadl poslední kamínek do mozaiky. Jako duchovní doprovázím tým, jsem s týmem v dobrém i ve zlém. Je mi také hodně sympatický název štafety, nějak jsem se s tím identifikoval, sedí mi to i s mým úkolem „dostat se na druhý břeh přehrady…“
Jak trénujete?
Tvrdě, nenecháváme nic náhodě. Když jsem se dozvěděl, že na kole pojede Karel Tyrpekl a běhu se ujme Julita Iveta Pýchová, byl jsem o hodně klidnější. Trénujeme každý zvlášť a po svém. V týmu Hospice Sv. Jiří působím jako duchovní. Připravuji se tedy především duchovně, večer před závodem budu absolvovat všenoční bdění svátku Promění Páně, často také výkon našeho týmu v modlitbách plně svěřuji Hospodinu. Mám už k dispozici veškeré instrukce před závodem, vyzkoušel jsem si plavky – překvapilo mne, že mi stále ještě sedí. Našel jsem i plavecké brýle z dob vysokoškolských studií. Nakoupil jsem si magnesiové tablety, aby mne nechytaly křeče. Když je venku sychravo, chodím jen v krátkém rukávu, abych se otužil. Uvnitř si říkám: „Tuž se, voda bude ještě studenější…“ Kvituji také, že závod probíhá v čase půstu, člověk se pak cítí nějak více usebraný.
Co je Vaše silná stránka?
Je jich celá řádka – jsem velký optimista. Zmíním proto jen ty nejdůležitější ve spojitosti s mou úlohou v hospici. Předně se snažím být vždy s týmem. To je ostatně znát i z mé účasti na štafetě. Snažím se být pozorný, naslouchat, a především se učit od členů týmu v každé drobnosti. O tom, co vidím a slyším, co mi tým řekne, dlouho přemýšlím, modlím se za ty věci a nahlas vyslovuji otázky, to nevyřčené nebo to, čemu třeba moc nerozumím. Tým hospice je pestrý, mou úlohou je vytvářet týmu bezpečné zázemí a občas nabídnout svůj pohled věřícího člověka. Tým je nesmírně silný, má ochotu se učit a spolupracovat a navzájem se podporovat v těžkých chvílích, toho si nesmírně cením. O našich kvalitách ostatně svědčí i fakt, že se nám podařilo složit štafetu v takto skvělém obsazení.