V neděli, hned ráno, v předvečer týdne devatenáctého, začínám se těšit na setkání s kamarádkou Mirčou z Příbrami. A my pak spolu jdeme ostrou chůzí na Ameriku, kde se radujeme ze křtu prasátka, morčat a kůzlátka…. Dostanou tu od dětí jména, je to příjemné zastavení a pak ještě v Chaloupce „na vodě“ s malou „Plzničkou“… Mám radost z Mirčiných sedmi vnoučat a s entusiasmem prohlížím fotografie.
Je nádherné májové slunce, potkaly jsme křičící sojku a dvě poplašené srnky, letí zběsile… S velkým nenadálým hlukem očividně nesouhlasí. Ani my ne…Radost si ale ničím zkazit nenecháme. Radujeme se z úžasné voňavé zeleně. Životodárná energie pupenů a mlaďoučkých lístků odnepaměti nabíjí veškeré tvorstvo.
Vyprávím kamarádce o tom, jak se v jižních Čechách kdysi dávno naši rodiče seznámili a jak chodili na poutě na SVATOU HORU u Příbrami… Pak jí povím básničku, co jsem napsala při minulé procházce tichým lesoparkem a ptáci mě ostošest vesele doprovázeli svým zpěvem.
Tu je a doufám, že Vám také trochu udělá radost:
Miluje můj zadek
A je to radost
Při cestě na Ameriku
Stojí / ač leží / vyryto
na lavičce:
MILUJU TĚ !!!
A je to radost
Čirá
Usedám na sluncem vyhřáté dřevo
Přímo na ten nápis
Velikostí úměrný mému pozadí
A je to radost
Čirá Čistá Radost
Týden se pak rychle láme a už je zase večer a já mám radost, že se s Mirkou a dalšími milými lidmi setkáváme na besedě o cestování s batůžkem v našem muzeu. Pan Jaroslav Šesták je vypravěč s lehkým humorem, rozpráví poutavě a mě navíc těší, že jsou do přednáškového sálku otevřená okna, takže „balzám na duše bláznů, jde nejen z obrazů malíře J.S., ale také zvenku“ , jak poznamenal pan Štěpán Karel Odstrčil. Mám radost, že vyzdvihl poklidnou atmosféru našeho májového městečka. Ano dá se tady dýchat!
Ke konci besedy zapadající slunce vstoupí téměř nepozorovaně do obrazu „Když Bohumil Hrabal, tak Vladimír Páral“. Obraz se nádherně proměňuje s každým paprskem. Z besedy si odnáším kromě několika zajímavých myšlenek i tento silný dojem. Slunce malovalo.
Také mám radost, že byl plný sálek a že tu zazněla z úst pana Šestáka jeho odpověď na otázku jedné z účastníků besedy: „Hory učí pokoře“. Mám radost, že jsme od něho ani jednou neslyšeli: „Člověk pokořil horu.“
Až přijdu domů, dám si do vyhledávače faráře Husitské církve, pana kaplana ve Valdicích, Aleše Jalušku, který byl na mnohých cestách parťákem našeho dnešního hosta. Uměl si získat vězně tím, že jim udělal nejen „drápky“ dřív, než oni je udělali jemu.
Podívám se na mnoho dalších pojmů, například pro mě záhadné slovo turbáza .
Mám radost – stále jsou na světě kolem nás lidé, kteří ctí heslo „Znak nejvyšší inteligence je umění se přizpůsobit.“
Pan Šesták tvrdí, že měl při svém cestování vždy štěstí na své straně.
Ono štěstí nejspíš ale tkvělo v naplnění výše zmíněného hesla.
Byl krásný 19. týden, nakonec jsem měla radost i z Pankráce v Plzni a Serváce v Německu.
Na Bonifáce jsme oslavili Den matek chřestovými dny a při muzice v hotelu Réza ve Františkových Lázních. Zpěv paní Ester nám opravdu udělal Radost!
19. týden
Alena Vávrová