Františkolázeňského fotografa Romana Knedlíka není třeba představovat. Mnozí ho znají ze sportovních i kulturních akcí, kde trpělivě čeká na ten správný okamžik. Jeho snímky navíc často vyvolávají emoce, jako třeba jeho známá fotografie z adrenalinového závodu Bahňák. Roman Knedlík také neváhá jet stovky kilometrů pro jediný záběr. O tom, jak se dostal k focení a co považuje za svůj největší úspěch, si s fotografem povídalo Živé Chebsko.
Jak jste dostal k focení?
Jako malý kluk jsem tátovi prolézal šuplíky a našel ruský foťák v krásném voňavém koženém pouzdru, který mě uchvátil zvukem samospouště a tajně jsem si cvakal. Poté následoval můj první vlastní foťák Corina.
A pak přišla zrcadlovka a s ní první opravdové focení…
Tehdy mne v letáku oslovila zrcadlovka s objektivem a nadšeně jsem jel fotit coursing. Nadšení ale rychle opadlo, když jsem zjistil, že psy nestíhá zachytit tak rychle, jak by bylo třeba. Strašně jsem proto chtěl kvalitnější a rychlejší „stroj“. Když jsem si ho pořídil, jel jsem celý natěšený fotit Mezinárodní taneční soutěž. Z fotografií jsem měl vážně radost. Jenže pak jsem fotky zveřejnil na internetu a přišla obrovská kritika od výborného sportovního fotografa s veřejným komentářem „hnus“, který mě úplně zlomil. Tak jsem si řekl: Co tě nezabije, to tě posílí. Kritiku jsem přijal, začal zkoušet, improvizovat a pokoušel se zlepšovat.
Je tedy dobrá fotka jen o foťáku?
Dobrá fotografie je o oku fotografa, zachycení správného momentu, chvíle, světla, počasí, … . Z počátku jsem kroutil hlavou nad „blázny“ fotografy, kteří čekají hodiny před východem slunce a jedou na fotogenická místa stovky kilometrů kvůli jedné fotce. Teď jsem stejným „bláznem“ i já. Ráno ve 3 vstávám a jedu stovky kilometrů například do švýcarského Svatého Mořice na otočku vyfotit dostihy koní na zamrzlém jezeře nebo stovky kilometrů na Světový pohár v rychlobruslení nafotit Martinu Sáblíkovou.
Lze zobecnit, co nejraději fotíte?
Nejraději fotím sport, kde je vidět akce, stříká voda, bahno, pot, lítají nudle z nosu nudle a je vidět vypětí sportovce. Ale moc rád fotím i krajiny, vezmu s sebou svého čtyřnohého kamaráda Rodéského Ridgebacka Tondu Knedlíka. Už pozná, že vedle mne bude opět sedět a čekat na to správné světlo. Naštěstí je trpělivý.
Před několika lety jste fotil na sokolovském Bahňáku a ze závodu vznikla fotka, která vyvolávala emoce, a hodně se o ní diskutovalo…
Máte pravdu, šlo o poměrně kontroverzní fotografii focenou z dvoumetrového monopodu, který jsem ještě zvedl nad hlavu, abych zachytil sprchující se účastníky populárního závodu. Byla to momentka po závodě, kdy se závodníci a závodnice odděleně sprchují pod širým nebem špinaví od bahna. Fotka sklidila nadšení i kritiku. Bezpochyby k závodu patřila, byla to vlastně reportáž.
Přemýšlel jste už o výstavě?
O výstavě – abych pravdu řekl – jsem nepřemýšlel. I když je pravda, že jsem měl hned několik nabídek. Myslím si však, že kvalita mých fotografií ještě na výstavu není. Ale budu se snažit, aby byla. Výstavy fotografií totiž rád a často navštěvuji.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Asi focení Světového poháru v rychlobruslení a pak fotbalové Ligy Mistrů v Allianz Areně v Mnichově. Je fajn se dostat blízko k vynikajícím „fotograficky exponovaným“ sportovcům.
Zúčastnil jste se pracovně ještě nějakých prestižních sportovních akcí?
Ano, pokouším se vybírat si hlavně mezinárodní závody. Například Světový pohár v rychlobruslení v Berlíně, kde jsem mimo jiné ve stejný termín stihl i MS na ledové ploché dráze. Byl jsem také fotit na Lize Mistrů ve fotbale, mezinárodních utkáních fotbalové i hokejové reprezentace, White Turf ve švýcarském Svatém Mořici, tréninkové střelecké dny švýcarského letectva v Axalpu a další.
Píšete také úspěšný blog, kde zveřejňujete svoje dojmy z focení …
Na blogu ale moc aktivní nejsem. Někdy se chci podělit ze svého nadšení, třeba, jaké kroky musí fotograf podstoupit od vstupu do tiskového střediska Bayernu Mnichov až po příchod na trávník arény při Lize Mistrů. Velký a nezapomenutelný zážitek. A je pravda, že fanoušky sportovní fotografie zajímavosti ze zákulisí zajímají. Dojmy jsem sepsal tady http://www.romanknedlik.com/index.php/postrehy-z-allianz-areny-liga-mistru-v-mnichove/
Nebo mě napadlo nafotit uprostřed vánočního šílenství prodej vánočních kaprů. To si zájemci mohou prohlédnout zde: http://www.romanknedlik.com/index.php/vanocni-masakr/
Nebo jsem z pohodlí křesla zdokumentoval, jak se připravoval můj oblíbený čaj: http://www.romanknedlik.com/index.php/priprava-caje-dobra-cajovna-karlovy-vary/
Co byste poradil těm, kteří by chtěli s focením začít?
Aby se nebáli si pro fotku zajít, improvizovat, nefotit z jednoho místa. A aby se snažili najít hezké světlo, moment, nebát se si k fotce lehnout, nebo zvednout foťák nad hlavu a pokusit se udělat neobyčejnou fotografii, která potěší nejen vás jako autora, ale i diváka.
Webové stránky Romana Knedlíka zde: www.romanknedlik.com