Františkolázeňským divadlem zněl Máchův Máj

V rámci 19. ročníku obnovených Literárních Františkových Lázní se uskutečnilo ve františkolázeňském divadle představení studentského divadla Trychtýř. Chebští gymnazisté pod vedením profesora Alexeje Kokoreva nastudovali tuto báseň, která patří k vrcholným dílům nejen českého literárního romantismu. Studenti tak připomněli 180 let od vydání lyrickoepické básně Karla Hynka Máchy. Listopad navíc nebyl jen měsícem vydání slavné sbírky, ale v tomto měsíci se Mácha narodil a také zemřel.Františkolázeňským divadlem zněl Máchův Máj

Očekávání byla velká. Nevzali si studenti velké sousto? Prozradíme: 180 let staré dílo si rychle získalo přízeň diváků. Po představení znělo hledištěm i foyer divadla Boženy Němcové ve Františkových Lázních: Jsem nadšená! – Ta atmosféra bez patosu a trocha až dojemné dětské naivity mne dojala. – Jsem rád, že jsem mohl představení vidět.

Studenti měli na sobě bílé oblečení, na kterém se promítalo nebe i spalující oheň. Celkový dojem ještě umocnily černé kulisy.

 O tom, jak složité bylo nastudování Máje, ale také o přípravě scény a Literáních Františkových Lázních, si Živé Chebsko povídalo s Alexejem Kokorevem, učitelem, režisérem i scénografem.

 Co se vám vybaví, když se řekne Trychtýř a Literárky?

Literární Františkovy Lázně nám, tedy divadelnímu sdružení Trychtýř, daly v roce 1994 šanci uvést na jevišti naši vůbec první celovečerní divadelní hru – dramatizaci románu Borise Viana Pěna dní. A s každou další hrou jsme tak s Literárkami tak trochu spojeni.

Máchův Máj vyšel v roce 1836. Letos mu je právě 180 let, dočkal se přes 300 nových vydání, je přeložen nejméně do 50 jazyků. Jaké prostředky jste použili, abyste jej přiblížili dnešnímu divákovi?

Viděl jsem jedno scénické provedení Máje, které bylo postaveno na patetickém přednesu celého textu. Nedalo se „usedět“. Máj miluji a přišlo mi líto, že se mimo jiné i takovými inscenacemi ještě víc vzdaluje mladému čtenáři. My jsme se vydali cestou divadelní performance, tedy volného dramatického útvaru se zapojením hudby a vlastních filmových projekcí. Použili jsme prostředky, které jsou blízké „multimediální generaci“.Františkolázeňským divadlem zněl Máchův Máj

Scéně dominovala bílá barva, bílé oblečení všech postav, rozvěšené bílé části kostýmů, bíle překrytý stůl. Proč?

Má to primárně technický důvod. Při představení se promítá a projekce jsou vidět jen na bílých kostýmech a rekvizitách. A když se herci oblékli do bílého – symbolu čistoty – dostaly postavy nový rozměr. Barvy mají ostatně v našem provedení Máje svůj význam. Chtěli jsme odlišit postavy z děje od vypravěčů příběhu. Proto mají postavy svůj osud vepsaný v tváři: Jarmila a plavec modrou vodu, Vilém „slzy, pot a krev“ (citát z Máje), Hynek zelenou krajinu, kterou se toulá, Strážný smutný stín, který způsobil Vilém svým vyprávěním, Popravce tekoucí krev.

Kam se na vás mohou přijít diváci, kteří neviděli premiéru, podívat?

Máme už teď rozjednaná dvě hostinská představení. 8 prosince hrajeme na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. To je zatím jediný konkrétní termín. Určitě se budeme snažit věnovat minimálně jedno představení domovskému Chebu. Termín vám dáme určitě vědět.

Více fotografií zde: https://www.zonerama.com/ZiveChebsko/Album/2409840