Lupinu neboli vlčí bob mnoholistý zná snad každý. Tato statná modrofialově kvetoucí rostlina je totiž ozdobou nejedné české zahrádky. Stále častěji se však s lupinou můžeme setkat i ve volné přírodě, kde však páchá nemalé škody.
Vlčí bob totiž pochází ze Severní Ameriky a do naší přírody nepatří. Podobně jako třeba bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen až člověkem jako okrasná rostlina. Později se také ve velkém vyséval na políčka pro lesní zvěř, kde měl zlepšovat půdní vlastnosti málo úživných stanovišť.
Ačkoliv nezpůsobuje popáleniny kůže jako zmíněný bolševník velkolepý, zemědělcům i ochráncům přírody přidělává nemalé starosti. Pro zemědělce je rostlinou zhoršujícím kvalitu píce pro dobytek (je hořká a na pastvinách se jí především skot důsledně vyhýbá).
Pro pracovníky ochrany přírody je pak přímo pohromou. „Vlčí bob je velmi úspěšnou invazní rostlinou, která z naší přírody vytěsňuje původní druhy rostlin. Velmi dobře se šíří téměř do všech typů stanovišť, především pak do živinami chudých trávníků, které bývají domovem vzácných a chráněných rostlin“, říká Přemysl Tájek ze Správy chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. A dodává: „Invaze lupiny je obzvláště masivní v západních Čechách. K jejímu šíření zde totiž v posledních letech výrazně přispělo kosení luk v pozdních termínech, kdy už má lupina vytvořena semena. Semena se pak během sušení sena a svozu balíků snadno dostávají na nová místa. Svůj podíl na invazi také nese pozdní sekání nedopasků na pastvinách, hospodářská zvířata totiž vlčí bob na pastvinách vynechávají a pokosení nespaseného vlčího bobu pak často opět probíhá až v době, kdy má už zralá semena.“
Ochranáři se s lupinou snaží bojovat alespoň na přírodovědně nejcennějších lokalitách, na některých už více než 10 let. „Lupina je však těžký soupeř, po řadě let jejího cíleho hubení v některých našich chráněných územích sice ustoupila, nevymizela však úplně a zásahy je zapotřebí každoročně opakovat“, tvrdí Tájek. Nejefektivnějším způsobem její likvidace je chemický postřik, dobré výsledky však přináší i kosení porostů lupiny v době jejího květu nebo těsně před tvorbou semen. Lupina je však schopná nasadit na květ dvakrát i třikrát do roka a kosení je tedy zapotřebí provádět během sezóny opakovaně.
„Z pohledu ochrany přírody představuje lupina větší riziko než třeba bolševník velkolepý. Dokáže totiž výrazně měnit půdní podmínky na stanovišti, kde roste. Vlčí bob je schopen obohacovat půdu o živiny prostřednictvím symbiotických bakterií, které žijí v jejich kořenech. Zjednodušeně řečeno – lupina dokáže během pár let přeměnit krásnou květnatou louku plnou vzácných orchidejí v druhově chudý porost lupiny a kopřiv“, s povzdechem doplňuje Tájek.
Máte-li tedy tuto rozpínavou krásku na své zahrádce, dávejte si na ni pozor. Nechcete-li se v budoucnu lopotit s její strastipnou likvidací, zajistěte, aby rostliny po odkvětu nestihly vytvořit semena. A jste-li zemědělcem a lupina se objevila na vašich loukách nebo pastvinách, zajistěte, aby se louky kosily v době jejich květu. Jedině tak můžete předejít znehodnocení vašich pozemků.