Ženou regionu v Karlovarském kraji se pro letošní rok stala Marie Lokingová. Hlavní náplní a koníčkem jejího života je péče o zvířata. Řadu let pracuje v útulku pro psy v Horní Hraničné u Chebu, který již třetím rokem také sama provozuje. Stará se o to, aby opuštěná či znevýhodněná zvířata našla co nejdříve nový domov. Mezi její další záliby patří fotografování a malování. Své obrazy vystavovala například v Praze a ve Františkových Lázních. Živé Chebsko si s Marií Lokingovou povídalo například o tom, co říká na své vítězství, kolik psů prošlo útulkem a jak zvládá náročnou práci se zvířaty.
Cílem soutěže Žena regionu je ocenit úsilí výjimečných žen, zviditelnit jejich smysluplnou práci a aktivity. Ukázat, že každý region má mnoho neobyčejných žen, které mnohdy nejen pracovní ale i volný čas obětují pro ostatní.
Veřejnost Vás ocenila za dlouhodobou práci, kterou vykonáváte, co tomu říkáte?
Je to moje první vítězství v takovéto anketě, pro které jsem nemusela udělat vůbec nic. Je to hlavně zásluha lidí, kteří mě podpořili a dali mi hlas. O to více si toho vážím. Když jsem viděla počet dosažených hlasů, hned mě napadlo, že snad hlasovali i psi. V útulku se častěji setkávám s tou horší lidskou stránkou, ale vždy se stane něco, čím mě lidé přesvědčí, že ještě existuje i ta lepší stránka. S úctou děkuji veřejnosti za podporu.
Jak dlouho se práci v útulku věnujete?
Na útulku pracuji 15. rok. Problematice útulků a týraných zvířat se věnuji od roku 1996. Přírodě, psům a ostatním zvířatům se věnuji celý život. Práci v útulku vůbec neberu jako práci. Je to můj životní styl. Prostě můj život.
Máte spočítáno, kolik zvířat prošlo útulkem?
Od roku 1996 prošlo útulkem téměř 5000 psů. Každým rokem se počty přijatých zvířat zvyšují.
V roce 2015 jsem přijala 426 psů. O každém zvířeti si vedu velmi podrobnou evidenci. Naším útulkem projde také mnoho dalších zvířat, která se ocitnou v nouzi. Kočka, morče, liška, fretka, křeček, želva, poštolka, puštík, straka, sojka, jiřička, papoušek, stehlík, čáp, netopýr, had, sklípkan, králík, zajíc, srnka a mnoho dalších zvířat.
Jak zvládáte osobní život s pracovním, když se práci se zvířaty věnujete naplno?
Práce v útulku je pro mě velmi fyzicky, psychicky, časově i finančně náročná. Já si ale myslím, že to zvládám velmi dobře. Jsem hodně aktivní člověk, neumím odpočívat, musím pořád něco dělat.
Zajímá mne a baví všechno a chtěla bych toho vyzkoušet co nejvíc. Chtěla bych se ale naučit i odpočívat. Mám mnoho zálib a koníčků, kterými si vyplňuji volné chvilky. Je to náročné, ale jde to.
Dcera studuje na vysoké škole, máme kde bydlet, máme co jíst a všichni jsme zdraví. Rodina, kamarádi, přátelé, známí a lidé se vztahem k přírodě mně podporují a pomáhají. Příroda a zvířata nám všem velmi obohacují život,
Přišla někdy chvíle, kdy jste měla chuť práce nechat?
Tuhle otázku si pokládám téměř každý den. Každý den když dorazím na útulek a rozhlédnu se, vidím odraz celé společnosti, týraná, stará, nemocná zvířata se zlomenou duší. Hledám smysl svého života, nejraději bych odešla, ale nedokážu to, nemohu tam ty chudáky nechat. Mají jen mě. Stávám se tak sama sobě zajatcem. Nemám problém s jediným zvířetem, problémem jsou zlí, bezcitní a krutí lidé.
Hodní lidé, kteří přijdou s dobrým úmyslem, mi dodají energii a mohu fungovat zase na čas dál.
Proto má pro mne získaných 700 hlasů opravdu velký význam.
Co Vás na Vaší práci těší?
Těší mne, když se povede najít úžasný domov i třeba pro starého, nemocného psa s malou šancí na umístění, který je na útulku již delší dobu. Těší mne, když se povede zachránit život nějakému zvířeti a vrátit ho do kvalitního a šťastného života. Mám radost, když se na útulku objeví hodní a přátelští lidé, kteří mi pomohou vše zvládat. Těší mne každá maličkost.